Nejdek (hrad)

Hrad byl založen buď ve druhé polovině 13. století, či na počátku 14. století. Jeho funkcí patrně bylo střežit zemskou stezku z Chodova do Saska. Jeho zakladatel byl zřejmě Konrád Plik z Plikenštejna. V září 1341 dostal hrad jeho syn Petr Plik společně s dvěma vesnicemi Suchá a Heřmanov (dnes vesnice u Jindřichovic) od Jana Lucemburského v léno.[2] V tomto případě se zároveň jedná i o první písemnou zmínku o hradu. Originál lenní listiny je uložen ve dvorním archívu ve Vídni.[3] V držení Pliků zůstal do konce 14. století. V následujících letech se na něm vystřídala řada majitelů (mj. Bušek z Prohoře či Frenclové), než se v roce 1410 dostal do držení chebského purkrabího Hanuše Fortera. Od něho jej ovšem už v roce 1413 odkoupil loketský purkrabí Janek Maleřík. V roce 1419 měnil hrad majitele znovu, když jej odkoupili Mikuláš a Hanuš Frasové spolu s Jindřichem Koppem z Tannberka. V roce 1430 Nejdek prodali Frasové a v roce 1440 i Koppové. Další zmínka pochází z roku 1446, kdy jej od Hanuše Henigara ze Seeberka zakoupil Matyáš Šlik. Ačkoliv podle ujednání s Jiřím z Poděbrad byl Nejdek připojen k loketskému panství, ve skutečnosti zůstal v majetku Šliků až do 17. století.

Po smrti Matyáše v roce 1489 jej zdědil Mikuláš Šlik, držitel sokolovského panství, po něm v roce 1522 Albín Šlik a ten jej roku 1530 prodal Jeronýmu Šlikovi, od něhož Nejdek v roce 1548 přešel na Lorence Šlika. V roce 1602 hrad Štěpán Šlik prodal Bedřichovi Colonovi z Felsu. V této době však hrad již nebyl obýván, neboť majitelé využívali zdejší zámek, a postupně se měnil ve zříceninu. V roce 1623 (podle Augusta Sedláčka až po roce 1632)[4] Nejdek zakoupil Heřman Černín z Chudenic,[5] ale z hradu zbývala už jen Černá věž, která sloužila jako zvonice kostela svatého Martina.

Hrad v Nejdku býval dvoudílný. První oddíl byl od zbytku ostrožny oddělen příkopem. Za druhým příkopem stojí Černá věž a za ní se dochovaly drobné fragmenty obvodového opevnění jádra. Samotná věž je výsledkem složitějšího stavebního vývoje. V první fázi měla tři patra a obdélníkový vstup ve druhém patře. Později došlo k jejímu poškození, po kterém ještě nějakou dobu chátrala a opravena byla až v patnáctém století. Nejvyšší dochované patro pochází až ze šlikovské přestavby na počátku 16. století. Nad ním bývalo další patro vysazené na konzolách.[6]