Neštovice ptáků

Původcem onemocnění je poxvirus z rodu Avipoxvirus, který zahrnuje všechny ptačí neštovičné viry a který je zahrnován do podčeledě Chordopoxvirinae a čeledě Poxviridae. Poxviry byly prokázány min. u 60 druhů ptáků z 20 čeledí, včetně drůbeže. Ptačí poxviry jsou druhově specifické a diferencují se na základě jejich antigenních a biologických vlastností na typy, z nichž nejznámější jsou slepičí, krůtí, holubí a kanáří typ. Prototypovým virem rodu je slepičí poxvirus.

Poxviry představují největší viry s komplexní stavbou virové partikule – jejich velikost se pohybuje kolem 250-300 nm (jsou viditelné i v optickém mikroskopu jako tzv. Borrellova tělíska). Mají vícevrstevný vnější obal a bikonkávní dřeň, obsahující dvouvláknovou DNA. Ptačí poxviry vykazují stejnou morfologii jako ostatní příslušníci čeledi Poxviridae. Jsou rezistentní k éteru a k vlivům vnějšího prostředí, jsou ale vnímavé na chloroform a na většinu komerčních dezinfekčních prostředků. Pomnožují se v embryích mnoha ptačích druhů za vzniku proliferativních změn na chorioalantoidní membráně (poky) a v buněčných kulturách s tvorbou cytopatického efektu (plaky). Infikované buňky obsahují lipofilní cytoplasmatické inkluze (Bollingerova tělíska). U několika kmenů holubích poxvirů a u jednoho kmene slepičího poxviru byl prokázán hemaglutinin. Syntéza DNA i maturace viru probíhá v cytoplasmě infikovaných buněk.

Vzhledem k výskytu neštovic u mnoha druhů ptáků se předpokládá vnímavost k infekci u všech ptáků a to bez ohledu na věk. Ekonomicky nejzávažnější jsou neštovice u kura domácího a u krůt. Rychle a s vysokými ztrátami probíhají neštovice u kanárů. U pštrosů byly neštovice pozorovány v Izraeli, jižní Africe a v Arizoně.

K přenosu infekce dochází horizontálně přímým kontaktem s infikovanými jedinci nebo nepřímo stykem s kontaminovaným prostředím. Savý a bodavý hmyz může virus nejen dlouhodobě přechovávat, ale i přenášet na větší vzdálenosti. K nakažení dochází inhalačně nebo porušenou (poraněnou) pokožkou či sliznicí horních cest dýchacích. Častější je výskyt nemoci na podzim a v zimě, u nosnic na konci snáškového období. Holubi se obvykle nakazí při vzájemném kontaktu na závodech, výstavách nebo při transportech. U krůt byla prokázána možnost přenosu při umělé inseminaci.

Virus neštovic vykazuje určitý stupeň hostitelské specifity. Některé kmeny jsou patogenní pro více hostitelských druhů, jiné jsou specifikovány pouze na určitého hostitele nebo mají omezený počet hostitelů. Kanáři jsou vysoce vnímaví na kanáří kmeny, zatímco proti infekci krůtím, slepičím či holubím typem viru jsou rezistentní. Podobně holubí virus je silně patogenní pro holuby, ale u krůt a slepic vyvolává pouze mírné infekce. Kachny jsou vnímavé na krůtí neštovice, zatímco slepičí virus je pro ně nepatogenní. Izoláty z divoce žijících ptáků mají variabilní patogenitu pro drůbež.

Inkubační doba při přirozené infekci se pohybuje mezi 4-14 dny u kura domácího, krůt a holubů; u kanárů činí asi 4 dny.

Onemocnění může probíhat ve formě kožní, slizniční nebo smíšené. Jako další možná forma neštovic byla popsána infekce nazálních dutin, klinicky připomínající hemofilovou rýmu. Existují také latentní infekce. Průběh je obvykle chronický; k promoření hejn dochází během 1-3 měsíců. Nemocnost je rozdílná, podle virulence viru a zoohygienických podmínek chovu. Mortalita při kožní formě je nižší než při formě slizniční, která je často komplikována sekundárními bakteriálními infekcemi a kdy úhyny mohou dosahovat až 50 %. U nosnic klesá snáška, u násadových vajec oplozenost i líhnivost.

• Při kožní formě se zjišťují ojedinělé nebo splývající různě velké kožní eflorescence (papuly, krusty) na neopeřených (kořen zobáku, okraje nozder a očních víček, hřebínek, kožní přívěsy, okolí kloaky, běháky) a někdy i opeřených částech těla. Kožní změny mohou být malé a ohraničené nebo mohou splývat v různě velké okrsky. Změny jsou zpočátku vlhké, ale rychle vysychají, povrch je nepravidelný, žlutohnědé nebo tmavohnědé barvy. Po mechanickém odstranění změn je spodina vlhká a hemoragická. Po zaschnutí strupy odpadávají a zůstává jizva. U pštrosů se mohou pozorovat kožní změny na očních víčkách a na kůži bez peří přiléhající k zobáku. Změny na očních víčkách mohou splývat a může dojít ke srůstu očního víčka s očním bulbem (symblefaron) a slepotě.

• Při slizniční (difteroidní) formě se objevují v dutině zobáku a horních cestách dýchacích difteroidně nekrotické pablány, které pevně lpí na sliznici a při odstraňování krvácejí. Vyskytují se dýchací potíže, dušení, snížený příjem krmiva (progresivní hubnutí) a většinou i úhyn. Změny v průdušnici ztěžují dýchání a mohou imitovat příznaky při infekční laryngotracheitidě. U nosnic dochází k poklesu snášky, u mladých kuřat se zpomaluje růst. U kanárů je častý septikemický průběh s vysokou mortalitou. Slizniční změny u pštrosů jsou charakterizovány fokálním zánětem a výskytem pseudomembrán v dutině zobáku, hltanu, hrtanu až průdušnice, což může vyvolávat dušnost i bránit příjmu potravy. Morbidita i mortalita mohou být až 80 %, resp. 50 %.

• Při smíšené formě se vyskytují kožní i slizniční změny současně.

Pitevní nález odpovídá klinickému obrazu. Při generalizované formě se zjišťují dystrofické a nekrotické změny na játrech, případně myokardu. Mikroskopicky se prokazuje difteroidní zánět sliznic, ložisková hyperplazie buněk epidermis s nálezem cytoplasmatických inkluzí (Bollingerova tělíska).