Nečemice

Budova čp. 1

Občas udávaná první písemná zmínka o obci z roku 1115 je omylem. Ve skutečnosti se vztahuje k Nechanicím u Blovic. V písemných pramenech se Nečemice objevují teprve roku 1355, kdy byl do zdejšího kostela sv. Bartoloměje ustanoven farář Oldřich.[4] Oldřicha podávali do kostela rytíři Lev, Blažej a Ditvín, všichni tři z přídomkem "z Nečemic".[5] Je tudíž pravděpodobné, že zde v té době existovalo šlechtické sídlo, zřejmě v místech dnešního čp. 1. Za husitských válek zdejší fara zanikla. Do třicetileté války se v držení nečemického panství vystřídalo několik šlechtických rodů, z nichž nejvýznamnější byli Lobkovicové (od 1535), Hruškové z Března (od 1601) a Hrobčičtí z Hrobčic (od 1614).[6] Po bělohorské bitvě, v roce 1623, zakoupil nečemické panství jako konfiskát Vratislav z Mitrovic. V kupní smlouvě se zdejší tvrz uvádí jako novostavba.[7] V té době už byly Nečemice součástí panství Líčkov.

Třicetiletá válka kupodivu příliš velké škody ve vsi nenapáchala. Podle berní ruly z roku 1654 nebyla v Nečemicích ze 14 usedlostí ani jedna pustá, všichni hospodáři pěstovali chmel.[8] Soupis poddaných podle víry z roku 1651 uvádí v Nečemicích 75 obyvatel.[9] Protože všechna jména mají německou podobu, je zřejmé, že se tehdy v Nečemicích už mluvilo německy. Zámek se již neuvádí, pouze hospodářský dvůr. Všichni obyvatelé byli katolíci. Tereziánský katastr z roku 1757 uvádí o Nečemicích další podrobné údaje. Počet berní povinných hospodářství se nezměnil: Stále jich bylo 14, z toho 4 velké a 10 menších. Počet obyvatel vzrostl na 121.

Roku 1786 byl zdejší kostel sv. Bartoloměje opraven a opět uveden do provozu. Stal se lokálií kostela v Želči. Status farního kostela získal opět až roku 1857.[10] Zřejmě krátce po zřízení lokálie byla v Nečemicích založena škola. Farní kronika zmiňuje k roku 1789 úmrtí prvního zdejšího učitele Michala Hofmanna.[11]

Prvním voleným nečemickým starostou po zrušení vrchnostenské správy byl v roce 1849 Josef Schneider. Nejstarším spolkem v obci byli váleční veteráni (1880), následovaní hasiči (1874) a živnostníky (1891). V roce 1910 žilo v Nečemicích 93 % Němců, zbytek tvořili Češi. V provozu byl mlýn a cihelna. Řemesla a služby zastupovali dva kováři, bednář, tři ševci, truhlář, dvě dámské krejčové, řezník, holič, dva koloniály a tři hostince. Vesnici obklopovaly chmelnice. Chmelařství bylo charakteristické pro obec až do konce 20. století. Za první světové války padlo nebo bylo prohlášeno za nezvěstné celkem 24 mužů z Nečemic.[12]

Po založení samostatného českého státu se stala aktivní zdejší česká menšina. Založila zde pobočku Národní jednoty severočeské a roku 1935 českou menšinovou školu. Po druhé světové válce bylo z Nečemic odsunuto 290 osob, všechny z internačního střediska v Žatci. Předsedou místní správní komise, ustavené v květnu 1945, se stal František Pohudka. V červenci 1946 se konala ustavující schůze Místního národního výboru, předsedou byl zvolen komunista Jindřich Šiška. Němci opuštěná hospodářství a domy osídlili kolonisté z řad Čechů z vnitrozemí a volyňských Čechů zejména z vesnice Okolek u Žitomiru.[13]

Do roku 1981 byly Nečemice samostatnou obcí, v rámci správní reformy byly přičleněny k Tuchořicím, jejichž součástí jsou doposud. Nečemice představují v rámci Žatecka významnou rekreační enklávu. V 60. letech vznikla severně od vsi rozsáhlá chatová osada.

Při sčítání lidu v roce 1921 zde žilo 430 obyvatel (z toho 212 mužů), z nichž bylo 45 Čechoslováků a 385 Němců. Kromě tří členů církve československé a sedmnácti židů všichni byli římskými katolíky.[14] Podle sčítání lidu z roku 1930 měla vesnice 437 obyvatel: 21 Čechoslováků a 416 Němců. S výjimkou jednoho evangelíka a devíti židů se ostatní hlásili k římskokatolické církvi.[15]

Kostel svatého Bartoloměje

• Kostel svatého Bartoloměje. Kostel je orientovaný, s obdélníkovou lodí a polokruhovým presbytářem. Na severní straně je pozdně barokní sakristie. V akademickém soupisu památek z roku 1978 je kostel určen jako pozdně barokní z roku 1786.[17] Po opadání omítky se na jižní straně fasády objevil zazděný gotický portál, fragmenty dvou oken téhož slohového zařazení a armovaná nároží. Je tudíž evidentní, že se v roce 1786 nejednalo o novostavbu, nýbrž o přestavbu, při níž zůstala velká část zdiva lodi z původní stavby zachována. Zazděný portál lze klást k polovině 14. století.[18]
• Venkovská usedlost čp. 1 na návsi. Vzhledem k řadě přízemních místností sklenutých valenou klenbou s výsečemi předpokládá Jiří Úlovec, že se jedná o přestavěnou renesanční tvrz.[19]
• Nečemické kamenné řady. Asi 1,5 km vzdušnou čarou, v lese severozápadně od vsi při modré turistické značce, jsou zbytky 4 pravidelně od sebe vzdálených řad kamenů. Kolem řad vede naučná stezka Nečemické řady.

• 
  Návrší s kostelem svatého Bartoloměje
• 
  Gotické články na jižní fasádě kostela
• 
  Severní fasáda kostela se sakristií
• 
  Bývalá česká menšinová škola z roku 1935
• 
  Plastika svatého Jana Nepomuckého na návsi
• 
  Hrázděný dům
• 
  Nečemice na mapě prvního vojenského mapování z roku 1764