N'Djamena

N'Djamena se původně jmenovala Fort-Lamy a byla založena francouzským velitelem Émile Gentil 29. května 1900 a pojmenována po francouzském vojenském důstojníkovi Amédée-François Lamy, který byl o několik dní dříve zabit v bitvě u Kousséri. Bylo to hlavní obchodní město a stalo se hlavním městem regionu i národa.

Během druhé světové války se Francouzi spoléhali na městské letiště k přesunu vojsk a zásob. 21. ledna 1942 Němec v He 111 úspěšně bombardoval letiště ve Fort-Lamy, čímž zničil zásoby ropy a deset letadel. Fort-Lamy měla svou první pobočku banky v roce 1950, kdy zde otevřela pobočku Bank of West Africa (BAO).

Dne 6. dubna 1973 prezident François Tombalbaye změnil své jméno na N'Djamena (převzato z arabského názvu blízké vesnice Niǧāmīnā , což znamená „místo odpočinku“) v rámci jeho autentického programu afrikanizace. Město bylo obsazené Libyií během let 1980-1981 jako součást čadsko-libyjského konfliktu,[1] a s tím spojené přechodné vlády národní jednoty.

Město bylo částečně zničeno během čadské občanské války v roce 1979 a znovu v roce 1980. V těchto letech téměř celé obyvatelstvo uprchlo z města a přemisťovali se na protější břeh řeky Šari v Kamerunu do města Kousséri . Obyvatelé se vrátili až v letech 1981 a 1982, po skončení střetů. Až do roku 1984 podléhala zařízení a služby přísnému přidělování a školy zůstaly uzavřené.

Období zmatku ve městě začalo neúspěšným převratem, o který se pokusil premiér Hissène Habré proti prezidentovi Félixovi Malloumovi. Zatímco Malloum a národní armáda, která mu byla věrná, byli poraženi, zásah do bitvy o soupeře ze severních frakcí k Habrému zkomplikoval situaci. Dočasného příměří bylo dosaženo v roce 1979 skrze mezinárodní zprostředkování, kterým se ustanovil válečník Goukouni Oueddeijako, který byl hlavou vlády národní jednoty, se svým soupeřem Habrém jako ministrem obrany. Intenzivní rivalita mezi Goukounim a Habrém způsobila erupci nových střetů ve městě v roce 1980; N'Djamena se ocitla v rozdělení do sektorů kontrolovaných různými válečníky. Vlečný tah byl dosažen po mnoha měsících, až když Goukouni požádal o zásah Libyjců, jejichž tanky přemohly Habrého obranu v hlavním městě.

V důsledku rozdílů mezi Goukounim, Muammarem Kaddáfí a mezinárodního nesouhlasu s libyjskou intervencí opustily libyjské jednotky hlavní město i Čad v roce 1981. To otevřelo dveře Habrému, který pochodoval na N'Djamenu, obsadil město s malým odporem v roce 1982 a stal se, za pomoci USA a Francie, novým prezidentem.

Město mělo v roce 1937 méně než 10 000 obyvatel, ale o deset let později, v roce 1947, se počet obyvatel téměř zdvojnásobil na 18 435. V roce 1968 populace dosáhla více než 120 000. V roce 1993 překonala půl milionu. Velká část tohoto růstu byla způsobena tím, že uprchlíci uprchli do N'Djameny kvůli bezpečnosti, ačkoli mnoho lidí uprchlo z N'Djameny také kvůli politické situaci. Město začátkem roku 2010 překonalo milion obyvatel.

13. dubna 2006 byl v bitvě u N'Djameny poražen povstalecký útok Spojené fronty pro demokratickou změnu.[2] Město bylo znovu napadeno 2. února 2008.[3]

Město se nachází v západní části Čadu, na pravém břehu řeky Šari, do které se tu vlívá pohraniční řeka Logone. Most nad řekou spojuje N'Djamenu s kamerunským městem Kousséri. Z města vede tzv. transsahelská dálnice na východní pobřeží Afriky do Džibuti, která se napájí na transsaharskou cestu z Tripolisu do Kapského Města.

Primárním ekonomickým zdrojem společnosti ve městě je práce v zemědělství. Asi 80 % populace v N'Djamena pracuje v průmyslových odvětvích, včetně pěstování plodin a chovu hospodářských zvířat. Ekonomika v N'Djameně je proto téměř zcela závislá na počasí, takže ekonomika bojuje v letech s nízkými srážkami. N'Djamena dostává finanční pomoc od Světové banky a Africké rozvojové banky. Je zde vysoká poptávka po kvalifikovaných pracovnících, kteří by pracovali v ropných a plynárenských odvětvích, jako dělníci pro zahraniční nevládní organizace, lékařské služby a výuku angličtiny.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu N'Djamena na Wikimedia Commons