Naučení pro Kagemniho

Naučení pro Kagemniho je staroegyptské literární dílo z žánru Knih moudrých rad do života. Z textu se do současné doby dochoval jen jeho konec, proto není známo jméno jeho autora uváděné zpravidla na začátku, ale jen osoba, jíž mělo být určeno – autorův syn a stejně jako pisatel textu pozdější vezír Kagemni. Ze jmen panovníků Huneje a Snofrua z konce 3. a začátku 4. dynastie, která jsou v textu uvedena, badatelé usuzují, že naučení vzniklo někdy kolem roku 2570 př. n. l., nicméně vezír Kagemni žijící za Snofruova života není doložen;[1] naučení však rozhodně pochází ještě ze Staré říše.[2] Podobně jako tomu je u Hardžedefova naučení, je možné, že Kagemnimu jako příjemci bylo připsáno pro věhlas, který už ve Staré říši provázel historicky známého nositele tohoto jména Kagemniho – významného hodnostáře doby krále Tetiho z počátku 6. dynastie,[3][2] aby se tak zvýšila prestiž textu.

Text je znám v jediném exempláři zaznamenaném na papyru Prisseho z doby počátku Střední říše, kde po něm následuje úplný text Ptahhotepova naučení. Někteří badatelé připouštějí, že autorem Naučení pro Kagemniho by mohl být mudrc Kaires,[4][3][2] jehož jméno je vedle jména Ptahhotepa vzponemuto ve skladbě Chvála mudrců a knih na papyru Chestera Beattyho IV

Obsah

Autor zdůrazňuje, že úspěch, přízeň krále a úctu druhých si zaslouží jen ten, kdo je „bojácný a mlčenlivý“ (řádky 1 a 3), tedy respektující autoritu a společenský řád; naopak už „se brousí nože na toho, kdo vybočuje z cesty – pomalu, ale přece“ (řádek 6). Varuje před chvástavostí a před nadužíváním postavení, jehož člověk dosáhl: je třeba se vždy chovat vybraně a být přívětivý ke slabému.

Značná část dochovaného textu je věnována správnému chování u stolu a pravidlům stolování, kde odsuzuje chtivost a požitkářství, tyto rady však je nepochybně třeba zařadit do obecnějších souvislostí. Přejídání se a „vrhání se na maso, které je poblíž nenasyty“ (řádek 24) není nevhodné jen samo o sobě, ale snad proto, že to škodí zdraví a hlavně ukazuje, že se dotyčný nekontroluje, a chamtivost je nejen „neslušná“, ale především poškozuje společenské vztahy.[5]

Z kontextu a z charakteru žánru, k němuž dílo patří, je zřejmé, že podle mínění autora naučení není třeba autoritu úřadu a postavení, které jednou Kagemni zaujme, jakkoli násilně zdůrazňovat – projevuje se přirozeně jako důsledek řádného jednání v souladu s maat.

Ukázka textu

Ukázka textu (řádek 32–38):[1]

„ Proslav své jméno
a sám ovšem mlč.
Jestliže budeš povolán (do vysokého úřadu),
nechlub se mezi vrstevníky svou mocí.
Střez se vzdoru:
člověk neví, co se může stát
a co učiní bůh, až bude trestat.		 “

Odkazy

Reference
  1. VACHALA, Břetislav. Moudrost starého Egypta. Praha: Knižní podnikatelský klub, 1992. 175 s. ISBN 80-85267-28-4. S. 30–31.
  2. BRUNNER, Hellmut. Moudré knihy starých Egypťanů : naučení o životě. Překlad Rudolf Řežábek. Liberec: Dialog, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86761-77-0. S. 104.
  3. BRUNNER, Hellmut. Moudré knihy starých Egypťanů : naučení o životě. Překlad Rudolf Řežábek. Liberec: Dialog, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86761-77-0. S. 50–51.
  4. ŽÁBA, Zdeněk. Tesáno do kamene, psáno na papyrus. Praha: Svoboda, 1968. 198 s. S. 64.
  5. LANDGRÁFOVÁ, Renata; KREJČÍ, Jan. Písně Zlaté bohyně : staroegyptská milostná poezie. Praha: Set Out, 2007. 200 s. ISBN 978-80-86277-54-7. S. 16.

České editace textu
  • BRUNNER, Hellmut. Moudré knihy starých Egypťanů : naučení o životě. Překlad Rudolf Řežábek. Liberec: Dialog, 2007. 344 s. ISBN 978-80-86761-77-0. S. 104–106. (Překlad Břetislava Vachaly)
  • LEXA, František. Obecné mravní nauky staroegyptské II. Praha: Filosofická fakulta university Karlovy, 1928. 134 s. S. 47–49.
  • VACHALA, Břetislav. Moudrost starého Egypta. Praha: Knižní podnikatelský klub, 1992. 175 s. ISBN 80-85267-28-4. S. 30–31.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.