Naja Marie Aidtová

Narodila se dánským rodičům v grónském městě Aasiaat. Ve svých sedmi letech se s rodinou odstěhovala do Dánska a později vyrůstala v kodaňské čtvrti Vesterbro - tato změna se společně s dalšími negativními prožitky (rozvod rodičů, střídavé soužití s otcem a matkou) stala zdrojem její pozdější literární inspirace.[1] V mládí byla členkou dánské komunistické mládežnické organizace.[1]

Literárně debutovala básnickou sbírkou Så længe jeg er ung (Dokud jsem mladá, 1991), v níž se věnovala především tématům rodinných vztahů, dospívání a dospělosti, stejně jako v dalších sbírkách Et vanskeligt møde (Těžké setkání, 1992) a Det tredje landskab (Třetí krajina, 1994).[1]

Styl jejího prozaického díla je rovněž těžký, až deprimující - v první sbírce povídek Vandmærket (Vodotisk, 1993) se zabývá lidmi na okraji společnosti (narkomani, alkoholici), zatímco ve sbírce Tilgang (Přístup, 1995) je hlavním tématem pocit osamění a jeho různé podoby.[1] Za sbírku povídek Pavián (Bavian, 2006) obdržela roku 2008 Literární cenu Severské rady a dánskou Cenu kritiky. Typickými náměty jednotlivých povídek této sbírky jsou nepříjemná, „temná“ témata, o nichž čtenář obvykle nechce nic slyšet - například lidská sexuální pudovost, jež občas nabývá zcela extrémních, až deviantních podob (třeba zoofilie).[2] V letech 2012 a 2015 byly Českým rozhlasem uvedeny její povídky Zelená tma velkých stromů[3] a Létat jako andělé.[4]

Kromě básnických a povídkových sbírek, dětských knih a dramat napsala také rozhlasovou hru Tjenende ånder (1998) a spolupodílela se na scénáři ke koprodukčnímu filmu Strings (2004); v roce 2012 vydala svůj první román Sten saks papir (Kámen, nůžky, papír). Většinu jejích knih vydává kodaňské nakladatelství Gyldendal.

Je podruhé vdaná, má čtyři syny. V roce 2008 se přestěhovala do Brooklynu.[1]