Národnostní menšiny v Číně

V roce 1949, kdy se Komunistická strana Číny dostala k moci, tvořily menšiny v Číně méně než šest procent celkové populace[1] A přestože čínská vláda vyvíjela silný nátlak na chanskou většinu, aby se držela politiky jednoho dítěte a naopak poskytuje menšinám v tomto směru výhody, podíl menšin na celkové populaci stoupá jen velmi pomalu. Nicméně za šest desetiletí trvání Čínské lidové republiky se postupně výrazně zvětšil. V roce 2010 menšiny tvořily už 8,49% obyvatel.[2]

Přesto, že se tedy mohou zdát menšiny pro čínskou vládu nevýznamné, opak je pravdou. Jedním z důvodů je fakt, že většina menšin žije v oblastech okolo hranic a existují obavy, že sousední státy by této situace mohly využít a infiltrovat své příslušníky menšin mezi ty čínské a následně vyvolávat nepokoje. Další příčinou jsou obavy, že některé z menšin (a to zejména mongolská a kazašská), by se mohly stát základnou pro hnutí za znovusjednocení s jejich domovskou zemí (iredentismus).

Oblasti obývané čínskými menšinami tvoří asi 60 % celkové plochy Číny, a jsou ve srovnání s oblastmi obývanými Chany, velmi řídce obydleny, a proto mají skvělý potenciál přijímat budoucí migranty. Nachází se zde přibližně 80 % zásob masa, mléka a zvířat na vlnu a oblast je i významným nalezištěm materiálních zdrojů.

V době, kdy byl u moci Mao, byly oblasti osídlované čínskými menšinami pod drobnohledem komunistické strany, protože měly dokázat, že principy socialismu jsou aplikovatelné i v jiných oblastech, než jen v těch, osídlených chanskými Číňany. V několika posledních letech jsou oblasti osídlené čínskými menšinami, především díky svým krásným scenériím a možnosti vidět tradiční kulturu a umění menšin, vyhledávaným cílem turistů, a z toho důvodu nejsou ani dnes čínskou vládou přehlíženy.