Kaňon Labe

Důvodem ochrany jsou přirozené lesní porosty na pravém svahu kaňonu řeky Labe tvořené především acidofilními a květnatými bučinami, suťovými lesy a bory a tvořícími biotop vzácných a ohrožených druhů rostlin a živočichů; geomorfologicky ojedinělý útvar pravého svahu kaňonu řeky Labe tvořeného formami pseudokrasového reliéfu v kvádrových pískovcích svrchní křídy vyskytujícími se zde především v podobě rozsáhlých skalních stěn, věží a složitě členěných hřbetů, suťových polí, soutěsek a jeskyní, se specifickými rostlinnými a živočišnými společenstvy. Péčí o území je pověřena správa CHKO Labské pískovce (od 1972).

Národní přírodní rezervace se nachází na území Českého středohoří a Děčínské vrchoviny a je součástí CHKO Labské pískovce, jejíž je nejcennější částí. Jedná se o nejmohutnější pískovcový kaňon Evropy, vytvořený erozní činností řeky Labe v křídových sedimentech a to až do hloubky 300 m (ve spodních částech je odkryto krystalinické podloží). Jde hlavně o území lesních pozemků (479 hektarů z celkové rozlohy 480 hektarů). Území patří k pomoří Severního moře, hlavní povodí (I. řádu) Labe, Chráněná oblast přirozené akumulace vod Severočeská křída. Nejkrásnější pohled na celé území je zejména z vyhlídek Belvedér a Růžový hřeben.[4]

Ve 13. století patřil kaňon k území „Hvozdu“, jež měl primárně obranný charakter. Těžba dřeva zde probíhala postupně od okrajových pozemků až po lesy ve vyšších polohách. Důležitá byla vždy plavba dřeva po Labi (zmínky už z roku 1057) a jeho přítocích (Suchá Kamenice až do 19. století), častý byl i vývoz do Německa. V polovině 17. století se projevila rozsáhlá devastace některých oblastí, což vedlo k omezení těžby i vývozu císařským patentem. Ve druhé polovině 18. století se na území začalo s umělým zalesňováním, což ruku v ruce s budováním železnice (na které byla sice spotřeba dřeva značná, ale díky masivnímu dovozu uhlí následná potřeba těžby dřeva výrazně klesla) vedlo ke zlepšení poměrů. Do vyhlášení NPR bylo území CHKO Labské pískovce, přičemž péče spočívala hlavně v mýcení invazních druhů, sanaci erozních rýh a usměrňování turistiky.[5]

K vyhlášení NPR došlo 1. června 2010.[1]

Hlavním cílem je vymezení bezzásahové zóny, kde se území ponechá samovolnému vývoji, a postupně posouvání celého území k tomuto trendu. Provádění jen nutné těžby (kácení pro člověka nebezpečných dřevin v okrajových oblastech), a to v mimovegetačním období, aby se zabránilo ohrožení rozmnožování živočichů, neodstraňování trouchnivějícího dřeva, podpora diverzity minimálním hospodářským využíváním krajiny + důraz na přirozenou skladbu s potlačením nepůvodních druhů jako borovice vejmutovka (Pinus strobus), modřín opadavý (Larix decidua), dub červený (Quercus rubra), netýkavka žlaznatá (Impatiens glandulifera) a trnovník akát (Robinia pseudoacacia, syn. Robinia acacia). Regulace srnčí a černé zvěře. Bránění vzniku černých skládek v okolí silnice z Děčína do Hřenska.[6]

Kaňon Labe je z turistického hlediska méně navštěvovaným územím. Nejstarší vyhlídkou je uměle vytvořená skalní terasa Belvedér u Labské stráně. Přirozené výhledové místo na kaňon, Labe, horolezce a mnohé další se nachází přímo na hranici rezervace. Větší význam má horolezectví, které je zde velmi tradiční záležitostí. Existuje tu 1760 cest a jde o nejzatíženější oblast v rámci Labských pískovců. Od roku 1994 je zákaz horolezectví na malém úseku z důvodu hrozby padání skal, roce 2010 spolu s vyhlášením NPR začal platit celoplošný zákaz provozování horolezecké činnosti, ale po krátké době byla území povolena výjimka. V současné době je horolezectví povoleno s určitými omezeními, jako zákaz používání magnesia, vklíněnců k jištění, popisování skal či rušení hnízdících ptáků.[5]