Národohospodářství

Národohospodářství (neboli ekonomika státu) je hospodářství celé země, všech jejích podniků, domácností a také státních institucí. Je to souhrn činností hospodářského charakteru uskutečňovaných na určitém státním území za účasti všech jejich výrobních faktorů. Je základem každého státu a zároveň je ve vztahu ke státnímu rozpočtu. Základními cíli jsou vysoký a rovnoměrný hospodářský růst, nízká nezaměstnanost, cenová stabilita, rovnováha v oblasti vnějších ekonomických vztahů.[1]

Termín je často shodný s pojmem politická ekonomie, který byl později nahrazen jednoduchým ekonomie. Za zakladatele národohospodářství jsou považováni představitelé klasické školy politické ekonomie, ačkoli stejnými otázkami se zabývali již antičtí filozofové, merkantilisté a fyziokraté. Hlavními oblastmi zájmu jsou kategorie jako bohatství, jeho distribuce, národní důchod, zdanění, rozpočtový proces, veřejné finance, nastavení hospodářské politiky aj.

Rozdíl mezi politickou ekonomií a národohospodářstvím lze hledat ve zvykovém označení, přičemž za „politického ekonoma“ se označuje teoretik, který systematicky rozvíjel výzkum na hranici ekonomie a politických věd, zatímco národohospodářem se většinou nazývá ekonomický „praktik“, který se podílel na tvorbě hospodářské politiky státu, např. ministr financí atp. Odlišnost je tak podobná jako u termínů ekonomie a ekonomika (hospodářství).[2]

Struktura národohospodářství

Struktura národohospodářství je tvořena soustavou hospodářských subjektů, které se zabývají různorodou činností a jsou členěny podle různých hledisek na základě podobných znaků. Do národohospodářské sféry spadají dva sektory – neziskový a ziskový sektor.

Neziskový (tržní) sektor

V neziskovém sektoru jsou prostředky pro fungování subjektů získávány z veřejných financí, které jsou spravované veřejnou správou a podléhají veřejné kontrole (fondy, dotace,...). Cílem není finanční zisk, ale dosažení užitku, který mívá podobu veřejné služby. I když některé činnosti v tomto sektoru mohou být částečně ziskové, daná organizace je stále závislá na finančních prostředcích mimo tržní fungování. Celý neziskový sektor poskytuje veřejné služby a statky.[3]

Neziskový veřejný sektor je financován z veřejných financí, a proto je řízen a spravován veřejnou správou. Podléhá veřejné kontrole a rozhoduje se veřejnou volbou. Cílem je poskytování veřejné služby. Tento sektor zabezpečuje výkon státní správy na úrovni státu, regionu, obce prostřednictvím tzv. organizačních složek státu a územních celků včetně některých příspěvkových organizací.

Neziskový soukromý sektor nemá za cíl zisk, ale přímý užitek. Je financován soukromými financemi ale i příspěvky z veřejných financí. Tento sektor se nachází mimo dosah veřejné správy.

  • rozpočtové organizace – plně financovány z veřejných rozpočtů
  • příspěvkové organizace – mají zákonný nárok na příspěvek z veřejného rozpočtu
  • ostatní (nestátní) – nejsou financovány z veřejného rozpočtu

Sektor domácností je charakteristický výměnou služeb a statků v rámci ekonomických aktivit daného národního hospodářství.[3]

Ziskový (tržní) sektor

V ziskovém sektoru jsou prostředky získávány z prodeje zboží, které sektor sám vytváří nebo distribuuje. Zboží se prodáva za tržní cenu, která je tvořená podle vztahu nabídky a poptávky. Tržní sektor je financován z prostředků, které subjekty pohybující se v této části hospodářství vytváří. Cílem celého sektoru je podnikání za účelem dosažení zisku, ale na svoji činnost si musí vydělat.[3]

Do ziskového sektoru se řadí:

Hospodářské sektory
Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomický sektor.

Jednotlivé úseky národohospodářství se seskupují na základě podobných znaků do hospodářských sektorů.

  • primární = prvovýroba
    • zahrnuje hospodářská odvětví, která získávají suroviny, např. zemědělství, myslivost, lesnictví, těžba nerostných surovin atd
    • s růstem ekonomické úrovně se snižuje podíl lidí zaměstnaných v zemědělství a celková produkce (nové stroje apod.)
  • sekundární = druhovýroba
    • zpracovávaní produktů prvovýroby, výroba hmotných statků (zpracovatelský průmysl)
    • s růstem ekonomické úrovně se podíl sekundárního sektoru na celkové produkci i na celkovém počtu pracovníků zvětšuje
  • terciární = činnosti s poskytováním služeb
    • doprava, kultura, bankovnictví, telekomunikace
    • čím je ekonomika vyspělejší, tím má větší podíl na HDP, neustále roste
  • kvartérní = vzdělávání, věda, výzkum (může být i součástí terciárního sektoru)
    • čím vyspělejší stát, tím víc si může dovolit investovat[4]

Hospodářské odvětví

Hospodářská odvětví jsou podniky s podobnými činnostmi.

  • Výrobní = výsledkem je hmotný statek nebo věcná služba (strojírenství, zemědělství, průmysl, stavebníctví)
  • Nevýrobní = výsledkem je služba nehmotné povahy nebo osobní služby (školství, zdravotníctví, sociální péče, doprava)

Úroveň národohospodářství

Výkonnost národního hospodářství spočíva v měření statků a služeb vytvořených společností za určitý čas, zpravidla za rok či jeho část. Výkonnost je charakterizovaná makroekonomickými ukazateli:

  • tempo růstu
  • míra nezaměstnanosti
  • míra inflace
  • vývoj obchodní a platební bilance
    • OB je dána poměrem exportu a importu = saldo zahraničního obchodu (pasivní nebo aktivní)
    • PB je buď kreditní nebo debetní (příjem nebo výdej)
  • HDP
    • nejvýznamnější makroekonomický ukazatel

Dále je několik činitelů, které ovlivňují úroveň národohospodářství:

  • přírodní bohatství – nerostné suroviny, zemědělská půda, voda, klima
  • obyvatelstvo – počet, věk, vzdělání, struktura, kulturní úroveň
  • politický a ekonomický systém – vláda, ministerstvo, zákony, vyhlášky, podmínky pro podnikání
  • národní bohatství – vše, co bylo vytvořeno v minulosti (stavby, silnice, dálnice, vynálezy)
  • stav životního prostredí – znečištění vody a ovzduší

Koloběh v národohospodářství

Pod koloběhem v národohospodářství je nutné si představit koloběh statků, služeb a práce, který probíhá mezi obyvatelstvem (domácnostmi), podniky (firmy) a státem.

Domácnosti

Domácnosti vydávají prostředky na nákup statků a služeb od podnikl, a tím umožňují jejích činnost. Část obyvatelstva pracuje v organizacích, kterým dává peníze za činnost vláda. Část obyvatelstva pracuje v organizacích, které jsou zřizovány a finančně podporovány státem (vládou, místní správou), např. u policie, ve školství, na úřadech. Obyvatelé platí státu daně, kterými hradí možnost využít statky a služby. Obyvatelstvo v podnicích nejen pracuje, ale třeba i do nich vkládá peněžní majetek potřebný k podnikání a fungování.

Podniky

Podniky vyplácejí domácnostem odpracované mzdy, dodávají statky a službu. Podniky zároveň dodávají statky a služby organizacím, které zřizuje a finančně přispívá na činnost stát. Nejen domácnosti, ale i podniky platí státu daně za poskytované veřejné statky a služby.

Stát

Podniky platí obyvatelstvu odměnu za odvedenou práci, zároveň stát poskytuje obyvatelstvu tzv. veřejné statky a služby (např. osvětlení…) Stát platí podnikům za statky a služby (např. školám platí za dodávku energie, různé opravy,…)[5]

Hospodářský růst

Společnost neustále roste a také její potřeby. Aby byly tyto potřeby naplněny tak hospodářství musí zvýšit produktivitu, výkonnost a počet výrobků a služeb. K porovnání národních hospodářství se používá HDP na jednoho obyvatele.

6 faktorů hospodářského růstu:

  1. přírůstek nabídky pracovních sil
  2. přírůstek fyzického kapitálu
  3. zvyšování investic do lidského kapitálu
  4. technický pokrok
  5. řízení a organizace výroby
  6. úspory z rozsahu výroby a specializace

Je důležité podotknout, že růst nemusí vést ke zvyšování kvality života.[6]

Hospodářský cyklus
Podrobnější informace naleznete v článku Hospodářský cyklus.

Cyklický vývoj je charakteristickým znakem tržní ekonomiky. Jeden hospodářský cyklus je doba vzestupu a sestupu ekonomiky. Cyklus obsahuje 4 fáze:

  1. expanze (konjunktura) – růst produktu, rozvoj, „boom“ efekt
  2. vrchol – bod maxima produktu v daném cyklu, nabídka je vyšší než poptávka
  3. recese/krize (při větší síle – deprese) – pokles nabídky a poptávky
  4. sedlo/dno – produkt je na nejnižší úrovni v daném cyklu

Kolísání ekonomiky, střídaní vzestupu a sestupu, zpomalování či zrychlování tempa růstu je doprovázeno mnoha negativními ale i pozitivními jevy. Ovlivňuje to především úroveň nezaměstnanosti a inflace, ziskovost, výrobu, atd.[7]

Česká hospodářská recese

V leted 1993 - 1995 česká ekonomika prožívala období expanze. Vysoké investice podněcovali růst ekonomiky a růst HDP se zrychlil z 0,6% (1993) až na 6,4% (1995). Potom však začal zpomalovat a nastala fáze recese. HDP pokleslo o 2,7% (1998). Centrální banka v roce 1996 zvýšila bankám povinnou míru rezerv a zpomalila růst peněžní zásoby. Potom zvýšila své úrokové míry a dále zpomalila růst peněžní zásoby. Toto způsobilo rychlú změnu v ekonomice. Jestli by centrální banka zajistila rovnoměrný růst peněžní zásoby, průbeh českýho hospodářskýho cyklu by byl mnohem mírnější.[8]

Přehled státních orgánů ČR, které se zabývají organizací hospodářské činnosti státu

Nejvyšší státní orgány:

  • zastupitelské orgány (parlament)
  • státní orgány, vláda ČR

Ústřední státní orgány:

  • odvětvové – jednotlivá ministerstva
  • účelové – statistický úřad, Nejvyšší kontrolní úřad

Místní státní orgány:

  • okresní úřady
  • magistráty (radnice, obecní zastupitelstva)

Hospodářské orgány:

  • jednotlivé subjekty podnikání bez ohledu na právní nebo vlastnické formy

Český statistický úřad

ČSÚ je státní úřad, který má za úkol shromažďovat data z celého národního hospodářství. Činí tak pomocí statistických výkazů, které mají jednotlivé podniky, organizace či podnikající jednotlivci za povinnost pravidelně vyplňovat a zasílat ČSÚ. Tento úřad zpracovává každý rok Statistickou ročenku, kde se můžeme tabulkách a grafech dočíst o růstu či poklesu různých sektorů našeho hospodářství.[9]

Významní čeští národohospodáři

Odkazy

Reference
  1. ŠLOSÁR, Rudolf. Základy ekonómie a ekonomiky. Piate. vyd. [s.l.]: Slovenské pedagogické nakladateľstvo - Mladé letá, 2006. ISBN 80-10-00920-2.
  2. Review of Economic Perspectives | Národohospodářský obzor. nho.econ.muni.cz [online]. [cit. 2019-11-05]. Dostupné online.
  3. BELLOVÁ, JANA, 1981-. Základy ekonomie : učební texty pro distanční studium. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci v, 194 s. s. Dostupné online. ISBN 9788024435091, ISBN 8024435098. OCLC 859739788
  4. Národní hospodářství - CZinfo.org. www.czinfo.org [online]. [cit. 2019-11-05]. Dostupné online.
  5. BLAŽEK, JIŘÍ, 1947-. Základy ekonomie 1. 2., opr. a dopl. vyd. vyd. Brno: Masarykova univerzita 215 s. Dostupné online. ISBN 8021028017, ISBN 9788021028012. OCLC 51186156str. 43
  6. HOBZA, VLADIMÍR. Základy ekonomie : studijní texty pro denní studium na vysokých školách neekonomického zaměření. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 141 s. Dostupné online. ISBN 8024412950, ISBN 9788024412955. OCLC 85549005str. 113-114
  7. HOBZA, VLADIMÍR. Základy ekonomie : studijní texty pro denní studium na vysokých školách neekonomického zaměření. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 141 s. Dostupné online. ISBN 8024412950, ISBN 9788024412955. OCLC 85549005str. 115-117
  8. HOLMAN, ROBERT, 1953-. Základy ekonomie : pro studenty vyšších odborných škol a neekonomických fakult VŠ. Vyd. 1. vyd. Praha: C.H. Beck xvi, 360 s. s. Dostupné online. ISBN 8071794341, ISBN 9788071794349. OCLC 85002730 str. 272
  9. Český statistický úřad. Český statistický úřad [online]. [cit. 2019-11-05]. Dostupné online. (česky)

Literatura
  • SMITH, Adam. Pojednání o podstatě a původu bohatství národů. Londýn: W. Strahan and T. Cadell, 1776.
  • RICARDO, David. Zásady politické ekonomie a zdanění. Londýn: John Murray, 1817.
  • ENGLIŠ, Karel. Soustava národního hospodářství : [věda o pořádku, v kterém jednotlivci a národové pečují o udržení a zlepšení života]. Svazek I. a II.. Praha: Melantrich, 1938.
  • HOBZA, VLADIMÍR. Základy ekonomie : studijní texty pro denní studium na vysokých školách neekonomického zaměření. 1. vyd. vyd. Olomouc: Univerzita Palackého 141 s. Dostupné online. ISBN 8024412950, ISBN 9788024412955. OCLC 85549005

Související články

Externí odkazy

Quickonomics

Ekonomika Online

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.