Mys hrůzy (Simpsonovi)

Bart s Lízou sedí na pohovce a sledují televizi, když v tom přijde Marge a Bart dostane dopis, ve kterém stojí: „Chystám se tě zabít“. Bart je zděšen a vůbec netuší, kdo tento hrozný dopis poslal. Ještě téhož dne dostane Bart takových dopisů s výhrůžkami smrti spousty. Začíná mít velký strach, je paranoidní a nikomu nevěří. Pravý adresát dopisů se však ukáže a není jim nikdo jiný než starý Bartův nepřítel Levák Bob, který okouzlí u soudu porotu a je předčasně propuštěn.

První setkání na sebe nenechá dlouho čekat a celá rodina Simpsonových se setká s Bobem v kině. Bart si uvědomí, že od Boba nebude mít klid, dokud nezemře. A proto se Bart přihlásí do Programu na ochranu svědků. Je jasné, že celá rodina musí být přemístěna. FBI tedy změní jméno rodiny Simpsonových na Thompsonovi a najde jim nový domov – Mys hrůzy. Tam se, teď už Thompsonovi, odstěhují a všichni si myslí, že jsou před Levákem Bobem v bezpečí. Netuší ale, že je Bob našel, a dokonce se setkal s Bartem. Jednoho večera se Bob dostane na hausbót, kde rodina žije, přesekne lano, které drží hausbót, a vydá se zabít Barta.

Bart Leváku Bobovi utíká, ale nemá se kam schovat a očekává svůj konec. Trochu Bobovi zalichotí a přesvědčí ho, aby zazpíval operu s názvem Admirál jejího Veličenstva. To se nakonec podaří, ale když je konec opery, Bob se chystá Barta definitivně umlčet. Hausbót narazí do malé skalky a Levák Bob je zatčen policií, která projížděla okolo, a je poslán zpět do vězení. Celá rodina, která už je zase Simpsonovými, se vrací zpět do Springfieldu a je šťastná, že nakonec vše dobře dopadlo.

Levák Bob je stálou postavou seriálu Simpsonovi. Od dílu 3. řady Černý vdovec (1992) scenáristé opakují premisu kojota Wilda pronásledujícího ptáka Uličníka z kreslených seriálů Looney Tunes z let 1949–1966 tím, že se Bob nečekaně vloží do Bartova života a pokusí se ho zabít. Výkonný producent Al Jean přirovnal Bobovu postavu k postavě kojota Wilda a poznamenal, že oba jsou inteligentní, ale vždy jim to překazí to, co považují za nižší intelekt.[2] Scéna, ve které je Bob zašlápnut několika slony a hned se odrazí zpět, je odkazem na postavu kojota Wilda.[3]

Do role Leváka Boba byl již potřetí přizván americký herec Kelsey Grammer,[4] jenž se v té době proslavil jako představitel hlavní role v seriálu Frasier, který se natáčel ve stejnou dobu jako tato epizoda a měl mít premiéru 16. září 1993. Grammer nevěděl, že scéna s hráběmi byla prodloužena, protože sténání natočil jen jednou, a byl překvapen, když viděl finální verzi. Autoři seriálu obdivují Grammerův pěvecký hlas a ke každému vystoupení, včetně této epizody, zařadili píseň.[3] Alf Clausen, hlavní skladatel Simpsonových, se vyjádřil, že je Grammer „tak skvělý. Je prostě úžasný. Je na něm vidět, že miluje hudební divadlo, a má k tomu i hlasový nástroj, takže vím, že cokoli napíšu, bude zazpíváno tak, jak jsem to slyšel.“[5]

V knize Planet Simpson autor Chris Turner píše, že Bob je stavěn do role vysoce postaveného snoba a konzervativního republikána, aby ho scenáristé mohli neustále bít hráběmi a shazovat. Představuje vysokou kulturu, zatímco Krusty, jeden z jeho úhlavních nepřátel, představuje kulturu nízkou, a Bart, který uvízl mezi nimi, vždy zvítězí.[6] V knize Leaving Springfield David L. G. Arnold poznamenává, že Bart je produktem „masové kulturní výchovy“, a proto je Bobovým nepřítelem.[7]

Bobova inteligence mu slouží v mnoha ohledech. Například během tohoto dílu se komise pro podmínečné propuštění ptá Boba, proč má tetování s nápisem „Die Bart, Die“; Bob odpoví, že je to německý výraz pro „The Bart, The“. Na členy komise to udělá dojem a propustí ho, protože „nikdo, kdo mluví německy, nemůže být zlý člověk“ (narážka na Adolfa Hitlera).[8] Jeho láska k vysoké kultuře je však někdy využívána proti němu. V téže epizodě Bob souhlasí, že jako poslední přání pro Barta zahraje celou operetu H.M.S. Pinafore. Tato taktika Boba zdrží na tak dlouho, že ho policie zatkne.[9]

Přestože se epizoda vysílala na začátku 5. řady, produkoval ji štáb 4. řady. Velká část původního štábu seriál po 4. sérii opustila. To vedlo k přidání několika scén, o kterých by se za normálních okolností neuvažovalo, protože mentalita odcházejícího štábu byla: „Co udělají, vyhodí nás?“.[8] Ačkoli většinu epizody dokončil štáb 4. řady, konec byl přepsán týmem 5. série.[3]

Wallace Wolodarsky viděl verzi Mysu hrůzy z roku 1991 a přednesl nápad na parodování filmu. Jon Vitti pak dostal za úkol napsat parodii na původní film Mys hrůzy z roku 1962 i na remake (oba filmy jsou natočeny podle románu Johna D. MacDonalda z roku 1957 s názvem The Executioners).[10] Místo toho, aby parodie byla použita pouze jako součást epizody, která mohla obsahovat béčkový příběh, byl této parodii věnován celý díl. Do role padoucha byl obsazen Levák Bob a Bart se stal hlavní obětí. Epizoda se držela stejné základní dějové osnovy jako filmy a použila prvky z původní filmové hudby Bernarda Herrmanna (která byla použita i ve verzi z roku 1991). Znělka byla natolik oblíbená, že se po této epizodě stala znělkou Leváka Boba, která obvykle zaznívá v nejtemnějších okamžicích Boba.[3]

Potíže činilo dostat tuto epizodu do minimální délky dílu a mnoho scén bylo přidáno v postprodukci. Epizoda začíná opakováním gaučového gagu, který byl poprvé použit v epizodě Lízino první slovo, jenž je podstatně delší než typický gaučový gag. Štáb přidal kreslený film Itchy a Scratchy a několik možností k tomu, kdo se pokoušel Barta zabít. I po všech těchto přídavcích byl díl stále krátký. To vedlo k vytvoření pasáže s hráběmi, která se stala nezapomenutelným momentem epizody i celého seriálu.[11] Původně měl Levák Bob po vystoupení z podvozku auta rodiny Simpsonových šlápnout jen na jedny hrábě, ale to bylo změněno na devět hrábí za sebou. Podle výkonného producenta Ala Jeana šlo o to, aby scéna byla vtipná, pak se vtip protáhl, aby už vtipný nebyl, a pak se protáhl ještě déle, aby byl zase vtipný.[3]

Dodatky k závěrečnému hudebnímu číslu, včetně vizuálních gagů, jako je Bob, který se objeví v uniformě, byly přidány až po animaci. Štáb měl pocit, že sledovat zpívající postavu by nebylo dostatečně zajímavé, a tak musel tyto gagy zařadit, aby to fungovalo.[3] Tvůrce Simpsonových Matt Groening byl překvapen, když tyto dodatky viděl, protože si původně myslel, že jsou hloupé a ve finálním sestřihu se neobjeví, ale oblíbil si je.[12]

Kromě toho, že si epizoda vypůjčila celkovou dějovou strukturu filmů o Mysu hrůzy, obsahuje několik přímých odkazů na konkrétní scény z těchto filmů. Mezi odkazy na originál patří např. Marge jdoucí za šéfem Wiggumem, který jí řekne, že Levák Bob neporušil žádný zákon (rovněž odkaz na remake z roku 1991); tetování Leváka Boba; záběr, kdy opouští bránu vězení; scéna s jeho kouřením v kině; část scény s jeho cvičením; jeho schovávání se pod autem rodiny Simpsonových; Wiggumovo připevnění drátu kolem domu k panence na hraní jako alarm; jeho návrh, že Homer může udělat cokoli někomu, kdo vstoupí do jeho domu; Bob, připoutaný pod autem, který zastaví vedle Barta, aby si s ním promluvil; a Homerovo najímání soukromého detektiva, který se pokouší přesvědčit Boba, aby opustil město.[3]

Epizoda také obsahuje prvky filmu Alfreda Hitchcocka Psycho z roku 1960, kdy se Levák Bob ubytuje v Batesově motelu,[4] Homerovo překvapení Barta jeho novou hokejovou maskou připomíná film Pátek třináctého 3[13] a tetování Leváka Boba na kloubech je podobné tetování postavy Roberta Mitchuma ve filmu Lovcova noc (Mitchum hrál také padoucha Maxe Cadyho v původní verzi Mysu hrůzy z roku 1962).[14] Při zpěvu písně „Three Little Maids From School Are We“ z opery Mikádo během cesty autem k jezeru hrůzy odkazují Homerovy a Bartovy klobouky na film I Love Lucy.[3] Scéna s Nedem Flandersem a jeho „žiletkami na prsty“ odkazuje na film Noční můra v Elm Street z roku 1984 a jeho padoucha Freddyho Kruegera (ohrožuje Barta žiletkami) a také na film Střihoruký Edward z roku 1990 (tvarování živého plotu do podoby anděla, stejně jako to udělal Edward s dinosaurem).[14]