Mykola Lahodynskyj

Pocházel z rodiny řeckokatolického duchovního.[2] V roce 1890 absolvoval Lvovskou univerzitu. Roku 1897 získal titul doktora práv. Pracoval jako advokát v Macošyně, od roku 1900 v Deljatynu.[3] V době nástupu do parlamentu je uváděn jako advokát v Deljatynu.[1] V jeho kanceláři působil na praxi ukrajinský právník Marko Čeremšyna.[3]

Od roku 1890 byl členem Ukrajinské radikální strany a v letech 1914–1919 působil jako její předseda. Mezi jeho spolupracovníky patřil Lev Bačynskyj. V letech 1908–1912 byl pokladníkem haličského spolku Sič.[3] Byl předsedou spořitelny Ruska kasa a předsedou spolku Ruska besida v Deljatynu.[2]

V roce 1913 byl zvolen na Haličský zemský sněm.[3] Působil také coby poslanec Říšské rady (celostátního parlamentu Předlitavska), kam usedl v doplňovacích volbách do Říšské rady roku 1907, konaných podle všeobecného a rovného volebního práva. Byl zvolen za obvod Halič 55. Nastoupil 17. června 1907 poté, co rezignoval Kyrylo Trylovskyj, jenž byl v řádných volbách několik týdnů předtím zvolen najednou ve dvou volebních obvodech a v tomto na mandát rezignoval.[4] Mandát obhájil v řádných volbách do Říšské rady roku 1911.[5]

V době svého působení na Říšské radě je uváděn podle některých zdrojů coby zástupce Ukrajinské národně demokratické strany.[1] Po volbách roku 1907 byl uváděn coby člen poslaneckého Rusínského klubu. Po volbách roku 1911 zasedal v klubu Ukrajinské parlamentní zastoupení.[5] V Říšské radě vedl radikální frakci Rusínského klubu.[3]

Za první světové války byl členem Ukrajinské národní rady ve Vídni. Po válce, v době krátké existence Západoukrajinské lidové republiky, byl soudcem polního soudu armády tohoto ukrajinského státního útvaru.[3]