Muzeum skla (Kamenický Šenov)

Vznik objekt č.p. 69 v Kamenickém Šenově v ulici Osvobození se datuje do přelomu 60. a 70. let 18. století.[7][p. 1] Jedná se o typický patricijský, klasicistní kamenný dům s dřevem obloženým patrem a s mansardovou střechou.[7][5] V jižní části objektu je roubené přízemí s podstávkou.[5] Od roku 1769 jej vlastnila rodina sklářského obchodníka Johanna Franze Vogela.[7][p. 4] Sklářští výrobci a obchodníci se sklem Josef Zahn[p. 5] a Franz Zahn byli majiteli tohoto objektu v letech 1850 až 1882.[7] Po roce 1882 jej získala spořitelna v České Lípě, ale v posledním desetiletí 19. století zde bydlel rafinér skla Sylvestr Heinrich s rodinou.[7] Během 19. století nějaký čas sloužil objekt také jako zájezdní hostinec a přípřežní (přepřahací) poštovní stanice.[6] Tzv. sklářským domem se objekt stal od roku 1918, kdy přešel do vlastnictví pobočky vídeňské firmy J. & L. Lobmeyr.[p. 6] Ta zde vybudovala a provozovala rytecké a brusičské dílny.[6] Objekt náležel pobočce firmy J. & L. Lobmeyr až do roku 1948.[7][p. 7] I po zestátnění v Československu po únoru 1948 tu pracovali umělečtí řemeslníci až do počátku 60. let 20. století, tedy do doby, kdy se původní atelier J. & L. Lobmeyr stal jedním z provozů skláren v Novém Boru.[7] Poslední vlastník objektu n. p. Lustry převedl vlastnictví budovy na Městský národní výbor Kamenický Šenov po roce 1965, kdy byla budova zvolena jako nové sídlo pro šenovské muzeum skla.[7] Poté prošel objekt důkladnou rekonstrukcí a od roku 1968 slouží jako Muzeum skla.[6][p. 2]