Muzeum řemesel Moravské Budějovice

Roku 1922 bylo ustanoveno kurátorium a muzeum definováno jako Krajinské (okresní). Zvoleným správcem se stal František Jech. Pod jeho správcovstvím se muzeum zaměřilo na památky lidového umění, průmyslu a místních řemesel. U mnoha z nich právě zanikaly původní postupy práce, jiné zanikly docela. Tak vznikl základ dnešní expozice zaniklých a zanikajících řemesel. Celá expozice však byla rozdělena do tří kategorií, historicko-národopisné, přírodně-zemědělské a řemeslně-průmyslové.

V roce 1924 se muzeum přesunulo do budovy bývalého hejtmanství (dnes budova Náměstí míru čp. 10). V budově bylo muzeu vyčleněno pět a při následném rozšíření muzea v roce 1931 sedm místností. Rozšířené prostory byly otevřeny při slavnostním sokolském sletu. Muzeum bylo tehdy zaměřeno na národopis a historii a mělo také svůj archiv a knihovnu.

Důležitým faktem bylo založení muzejního spolku v roce 1929. Tím se ještě zvýšil zájem odborné veřejnosti, ze které pocházelo mnoho dobrovolných pracovníků a podporovatelů muzea. Rozvoj muzea pozastavila druhá světová válka, za níž musely být exponáty uloženy v provizorních prostorách měšťanských domů. Úschova však proběhla včas a předměty byly ušetřeny větších škod. Po válce byla zkonfiskována poslední majitelce Anně Marii Schaffgotschové budova zámku, kterou následně roku 1947 dostalo muzeum ke svému užívání. Jedním z následných cílů muzea se tak stala oprava poškozené budovy zámku a péče o zbylý inventář zámku. Podobně se muzeum snažilo zajistit i předměty z dalších blízkých zámků. František Jech byl správcem muzea do roku 1952, později byl jako nepohodlný zbaven místa^[zdroj?] a vedení se ujal dosazený správce František Pol. Pod jeho vedením muzeum pomalu upadalo, což potvrzuje třeba rozpuštění muzejního spolku.^[zdroj?]

V roce 1957 byl František Pol zvolen předsedou Městského národního výboru a funkce správce muzea se zřekl, a to aniž by řešil otázku výběru svého nástupce. A tak muzeum ztratilo na zájmu. Pouze příležitostně provázel v místních prostorách Jaroslav Horký, správce budov již z období šlechtického držení zámku. Nutno se ale ještě zmínit o archeologických výzkumech na hradištích Palliardiho, které vedl Jaroslav Sobotka a u Vysočan řízené Jaroslavem Králem. Dále byly provedeny průzkumy u Hostimy a v samotných Moravských Budějovicích. Tyto akce v období stagnace muzea v 50. letech zajistily muzeu mnoho exponátů. Roku 1959 však přišla další rána, když se muzeum muselo dělit o prostory zámku s okresní knihovnou. O rok později ztratilo muzeum nálepku okresní a to z důvodu rušení původních okresů.

Až do roku 1965 muzeum pouze živořilo, v tomto roce bylo rozhodnuto začlenit jej do Západomoravského muzea v Třebíči. V témže roce se nakrátko stal správcem muzea známý učitel a regionální vlastivědný spisovatel Emil Jenerál. Rychle však musel tuto pozici opustit. Ředitelem muzea se následně stal Jiří Uhlíř. Od roku 1970 byla ředitelkou PhDr. Olga Jerová. Za jejího působení v roce 1975 bylo schváleno, že se muzeum bude jako pobočka muzea v Třebíči, věnovat dokumentaci a prezentaci tradičních řemesel na jihozápadní Moravě. Tím dostalo stále ještě živořící muzeum novou náplň. Tento rok byly v návaznosti na toto zaměření otevřeny Masné krámy. Toto tržní prostranství se stalo vhodným místem pro prezentaci řemesel, které se tu dříve provozovaly.

V roce 1976 se ředitelkou stala restaurátorka Marie Nehybová. V té době se v muzeu pilně pracovalo na obnově poškozených předmětů, na zřízení depozitářů a na nové expozici. Ta byla otevřena v roce 1981 a dělila se na archeologii, historii města a největší část zaujímaly prostory věnované počátkům dělnického hnutí a vzniku KSČ ve městě. O rok později přibyla ještě expozice městských řemesel.

Prvním porevolučním krokem bylo r. 1990 zrušení expozice věnované dělnickému hnutí. Úspěšným rokem se ukázal být rok 1992 kdy byl znovu založen místní muzejní spolek, byla přestěhována knihovna a byly provedeny dílčí stavební úpravy na budově zámku. Následující rok byly otevřeny expozice panského pokoje a loveckého sálu.

Na dva roky 1994 – 1996 byla ředitelkou muzea Mgr. Jitka Kadlecová, dcera Marie Nehybové. Začátkem roku 1996 se stal ředitelem muzea znalec regionální historie František Vlk. Od té doby došlo v muzeu k velkým změnám a proběhlo hodně práce, především se znovu uzpůsobovaly prostory pro nové expozice a bylo provedeno mnoho restaurátorských prací. Pro veřejnost byla zpřístupněna také blízká kostelní věž a byly zrenovovány Masné krámy.

V roce 2008 se stal novým ředitelem muzea Václav Kovář.

Tradičně se v muzeu koná předvánoční výstava s názvem "Podhorácké Vánoce v prostorách času".[2]

V roce 2017 muzeum požádalo o dotaci ve výši 17 milionů Kč, kdy ty mají být určeny na modernizaci expozic, které pochází z 80. let 20. století. Měla by být vytvořena dějová linka a umožněno dotýkat se exponátů a měla by být zvýšena interaktivita expozic. Rekonstrukce by měla být dokončena v roce 2020.[3] Rekonstrukce se prodloužila, mimo jiné byla přesunuta recepce do přízemí, v patře vznikly nové expozice, první připomene historii města, druhá se bude věnovat řemeslům. Otevřít nové expozice by muzeum mělo v roce 2022.[4] Celkové náklady na rekonstrukci dosáhly 19 milionů Kč, byly instalovány dvě nové expozice, první se jmenuje Řemesla a živnosti jihozápadní Moravy, druhá pak Příběh města a zámku. Muzeum bylo znovuotevřeno na začátku dubna roku 2022.[5]

Expozice byla utvořena především nálezy místního archeologa Jaroslava Palliardiho, dále pak nálezy z vykopávek prováděných v okolí města v padesátých letech 20. století, které největší měrou vedl Jaroslav Svoboda. Ze vzácností lze zmínit eneolitickou sošku měsíční bohyně nebo sbírku gotických kachlí nalezených v blízkosti zámku.

Pojednává o vývoji města od středověku do novověku. V expozici jsou uvedeny informace o jednotlivých rodech, vlastnících panství, dále v ní nalezneme kopie pečetí a pečetidel, a fotokopie středověkých listin. Nejznámější je od císaře Zikmunda z roku 1421. V expozici se dále nachází středověké předměty denní potřeby, např. zbraně. Z dalších zajímavostí lze zmínit městskou pokladnici s několika zámky nebo pozůstatek městského vodovodu z 16. stol.

Základ expozice byl položen již za Jaroslava Jecha a v dnešní podobě funguje prakticky již od sedmdesátých let. Expozice je věnována jednotlivým cechům, řemeslnickým dílnám a jejich výrobkům, z nichž některé byly prezentovanými tradičními způsoby vyráběny v Moravských Budějovicích ještě před sto lety.

V první místnosti je návštěvník seznámen s cechy a jejich historií. Zavěšené vitríny jsou věnovány výrobkům jednotlivých cechů. Jsou tu prezentováni cínaři, hodináři, zbrojíři, voskaři, oplatkáři a perníkáři.

Druhá místnost je věnována krejčím, kožešníkům, kloboučníkům a čepičářům. V druhé místnosti expozice je vystaveno množství historických žehliček a šicích strojů. Nástroje jsou doplněny o výrobky oblečení, čepic a klobouků.

V třetí místnosti se nachází zámečnická a pilníkářská dílna. Zámečnictví je prezentováno výrobky dveřních i visacích zámků, komplikovaným zámkem železné pokladnice, ozdobnými závěsy dveří, či hodinovým strojem z místní věže. V dílně se nachází ruční vrtačka a sada nářadí se svěrákem. V pilníkářské dílně je umístěn velký stroj na polotvary pilníků a velký měch do kovářské výhně a sada sekáčků a kladiv.

Čtvrtá místnost je věnována hřebenářství a perleťářství. Ve vitrínách jsou představeny zdobné práce hřebenů vyrobených z kravských rohů. Perleťářství mělo v Moravských Budějovicích velkou tradici. Je v expozici zastoupeno šlapacím soustruhem, děrovačkou a leštičkou na knoflíky. Také množství knoflíků, polotovarů a zbytků perleti dokládá tuto skutečnost.

Expozice je zaměřena na významné podnikatele Moravských Budějovic především v období 19. a začátku 20. století. Je to doba počátku průmyslu. První menší místnost je na jedné straně věnována knihařství, knihtiskařství a knihkupectví a na straně druhé dřevozpracujícím oborům – pilařství, tesařství, stolařství, kolářství a soustružnictví. Z exponátů lze zmínit knihařský ořezávací stroj, zlatičku, či dřevěnou přímočarou pilku na nožní pohon.

V druhé větší místnosti nalezneme expozice dopravy, peněžnictví, kovozpracující obory, kůže zpracující obory, stavebnictví a zemědělství. V části věnované dopravě je připomenuta Rakousko-Uherská severozápadní dráha a v peněžnictví založení První vzájemné záložny. Kovozpracující obory byly v Moravských Budějovicích silně zastoupeny a to především známou Smrčkovou továrnou. Mezi okny je vystaven soustruh s transmisí na ruční pohon z dílny Josefa Šplíchala. V rohu u dveří je vystavena povříslovačka a uprostřed místnosti stojí staré dřevěné šlapací kolo.

V expozici jsou uloženy některé předměty z původního inventáře zámku, ale ne vše má původ odtud. Jsou uvedeny i předměty původem z jiných blízkých zámků nebo dlouhodobé výpůjčky. Celek má ale přiblížit život na zámku především za posledních majitelů, šlechtické rodiny Wallisů.

První pokoj navazuje na historickou expozici. Nachází se zde novorenesanční a secesní nábytek na stěnách visí sbírka zbraní z třicetileté války, historické mapy Moravy a obraz hradu Sádek. Ve velkém sále se nalézají obrazy šlechtického rodu Wallisů, galerii doplňují barokní skříně, pracovní stůl a tři neogotické vitraje. Ve směru návštěvní trasy následuje ložnice hraběnky s barokní toaletní soupravou, barokní skříní a empírovou postelí.

Trasa se stáčí v pracovně hraběte Rudolfa Salma. K vidění tu jsou zbraně, trofeje a fotografie z jeho afrických loveckých výprav. Na stěnu byly dodatečně umístěny erby bývalých majitelů panství. Trasa prohlídky pokračuje do panské jídelny s historickým čalouněným nábytkem a skříní na nádobí. Na stěnách jsou vidět další africké trofeje a také rytiny od Ribingera. Další část prohlídkové trasy vede do panského empírového pokoje se sedacím nábytkem a skleníky s porcelánem, pokoj je i hudebně zařízen, nachází se zde harmonium a stojan na noty.

Poslední místností prohlídky je lovecký sál. Jak název napovídá v místnosti zaujmou především exotické lovecké trofeje, ty jsou doplněny fotografiemi z cest. Z nábytku lze zmínit vyřezávaný příborník, dubový stůl, kuřácký stolek s křeslem nebo skleník se sbírkou skla.

Je zpřístupněna jen příležitostně. Jedná se o interiér venkovského obydlí z tohoto kraje. Nacházejí se zde lidové malované skříně, postel, lavice, police, dvě truhly, smrkový stůl, kolébka, židle a kolovrat.

Expozice se nachází v budově zámku a masných krámech, prezentuje 26 řemesel a živností, které se v oblasti jihozápadní Moravy provozovaly od 16. století do druhé poloviny 20. století. Jsou uvedeny příklady řemesel jako jsou řezníci, pekaři, krejčí, pilníkáři, hřebenáři nebo perleťáři.[6]

Expozice se nachází v zámku, věnuje se historii města Moravské Budějovice a osobnostem spojených s historií města. Byly také upraveny místnosti zámku tak, aby odpovídaly vzhledu na přelomu 19. a 20. století, kdy byly obývány hraběcí rodinou Salmů.[6]

K muzeu patří také prostory tzv. masných krámů v Purknerově ulici. Budova má podkovovitý tvar a je rozdělena na malé krámky, koncipované po obvodu centrálního dvorku. V krámech fungoval provoz od roku 1839 do konce třicátých let 20. století. Dále stavba ztratila své využití a chátrala. Muzeum památku získalo v roce 1972 a započalo s opravami. Od roku 1975 zde byla vystavena expozice zanikajících řemesel. Budova byla v osmdesátých letech upravována a 2001 až 2002 pro vlhkost znovu opravena a obnovena. Dnes jsou zde prezentovány venkovská řemesla. V jednotlivých dílnách se návštěvník může seznámit s nástroji a výrobky sítařů, barvířů, hrnčířů, kamnářů, kolářů, kovářů, podkovářů, přadláků lnu, sedlářů, ševců a řezníků. Do vnitřní strany zdi uzavírající dvorek je vsazena starodávná plastika řezníka s býkem.

• LOJDA, Vladimír. Muzeum v Moravských Budějovicích. Brno: Masarykova Univerzita, 2011 http://is.muni.cz/th/52427/ff_m/
• ČURDA. Jiří. Vývoj expozic muzea v Moravských Budějovicích. Brno: Masarykova Univerzita, 2008 http://is.muni.cz/th/180846/
• Oficiální stránky muzea