Musica non grata

Musica non grata je kulturně hudební projekt Opery Národního divadla a Státní opery Praha a Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v Praze. Musica non grata je rozvržena do čtyř divadelních sezón (zahájení projektu: 2020). V jednotlivých představeních zazní hudba meziválečné Prahy, která měla být navždy umlčena. Na scéně Národního divadla a Státní opery zazní více i méně známá avantgardní operní díla, symfonické a komorní koncerty umělců, kteří působili v Praze v letech 1919-1938. Musica non grata je především oslavou hudby jako tvořivé lidské síly, poctou výrazu lidské důstojnosti, vzrušujícím znovuobjevováním skladeb, které nelze umlčet a které budou a musí znít dál. Projekt byl zahájen v roce 2020 ve Státní opeře koncertem s názvem Musica non grata, … a přece zní dál!.

Ve 20. a 30. letech minulého století se česká, německá a židovská kultura střetávaly v Praze. Praha byla evropským hudebním a literárním centrem s bohatým společenským životem až do nástupu nacismu. Mnoho vynikajících umělců bylo po nástupu nacistické síly deportováno do pracovních a koncentračních táborů. Mezi ně patří i mnoho hudebních skladatelů, zejména těch s česko-německo-židovským původem.

Projekt prezentuje skladby českých a německých autorů, které nacistická ideologie zařadila na seznam „zvrhlé hudby“. Jedná se o celou řadu hudebníků, jejichž tvorba a životy byly nenávratně zničeny na konci 30. let. Patří sem zejména více známí skladatelé Terezína Pavel Haas, Gideon Klein, Hans Krása a Viktor Ullmann. Projekt však připomene i životní cesty a výjimečné umělecké kvality takových osobností, jako byli Franz Schreker, Erwin Schulhoff, Rudolf Karel, Emil František Burian či Karel Berman kteří byli pronásledováni pro původ, politické postoje či odbojovou činnost. Uslyšíme idíla skladatelů, kterým se podařilo emigrovat z okupované Evropy a ve svém novém domově nalezli sílu a inspiraci k další tvorbě, např.[1] Ernst Křenek, Erich Wolfgang Korngold, Alexander Zemlinsky, Jaromír Weinberger, Bohuslav Martin, Jaroslav Ježek, Paul Hindemith, Kurt Weill nebo Hanns Eisler.

Projekt Musica non grata do svého programu zařadil i slavné operní autory Emmerich Kálmán a Oscar Straus, stejně tak jako skladby největších klasiků hudby 20. století, Igora Stravinského, Albana Berga či Arnolda Schönberga, protože právě jejich hudba měla podle nacistické teorie zmizet ze světa.

Projekt prezentuje i dva významné skladatele, jejichž dílo zásadně formovalo evropské hudební dějiny, avšak neměli žádoucí „rasovou kvalifikaci“ - Felixe Mendelssohna Bartholdyho a Gustava Mahlera,[1]

Ve světě, kde zásadně dominovali muži, se podařilo prosadit i ženám skladatelkám, projekt prezentuje významné skladatelky jako Vítězslava Kaprálová či Ludmila Peškařová.[1]

Pro posluchače je veřejně přístupná on-line databáze hudebních skladatelů a umělců, kteří působili v Praze v letech 1919-1938.

Program je doprovázen výstavami, sympózii, workshopy, diskuzemi a filmovými projekcemi.