Mradice

Mradice jsou vesnice, část města Postoloprty v okrese Louny. Nachází se asi 3,5 km na jih od Postoloprt. V roce 2011 zde trvale žilo 85 obyvatel.[2]

Mradice
Kaple 14 Svatých pomocníků
Lokalita
Charaktervesnice
ObecPostoloprty
OkresLouny
KrajÚstecký kraj
Historická zeměČechy
Zeměpisné souřadnice50°19′51″ s. š., 13°40′42″ v. d.
Základní informace
Počet obyvatel85 (2011)[1]
Katastrální územíMradice (3,27 km²)
PSČ440 01
Počet domů40 (2011)[1]
Mradice
Další údaje
Kód části obce100013
Kód k. ú.700011
Geodata (OSM)OSM, WMF
multimediální obsah na Commons
Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

K vesnici patří chatová osada Oharka, kterou tvoří několik desítek převážně zděných chat. Osada po svém založení sloužila k rekreaci obyvatel z Mostecka a Teplicka. Nyní je část těchto chat užívána k trvalému bydlení. Počtem adres chatová osada převyšuje původní zástavbu vesnice.[3]

Mradice je také název katastrálního území o rozloze 3,27 km².[4]

Historie

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1238.[2] Tehdy směnil s povolením krále Václava I. purkrabí na Lokti Sulislav s opatem břevnovského kláštera Klementem II. svou vesnici Levonice za Mradice.[5] Není známo, jak dlouho zůstala vesnice ve šlechtických rukou, nicméně v roce 1328 patřily Mradice benediktinkám z kláštera sv. Jiří na Pražském hradě. V onom roce se u vsi uvádí mlýn, což ho činí jedním z nejstarších v regionu.[6] V roce 1362 ho abatyše Markéta pronajala emfyteutickým právem mlynáři Martinovi zároveň se dvěma ostrovy.[7]

Není jasné, kdo se stal majitelem Mradic během husitských válek, když pražský klášter přestal načas existovat. Nicméně v roce 1436 je spolu s jinými klášterními statky zapsal císař Zikmund Lucemburský šlechtici jménem Hanušovi (Janovi) Honingerovi.[8] Při revizi nemovitého majetku v polovině 50. let 15. století však benediktinky dostaly Mradice zpět. Za stavovského povstání 1618–1620 kláštery opět o většinu svého nemovitého majetku přišly. Mradice získal Prokop Dvořecký z Olbramovic. Dlouho se však z vesnice netěšil, neboť byl jako jeden z členů direktoria v červnu 1621 na Staroměstském náměstí sťat.[9] V roce 1631 už Mradice opět patřily benediktinkám.[10]

Třicetiletou válkou ale vesnice značně utrpěla. Berní rula z roku 1654 v Mradicích uvádí dvacet statků, šest z nich ale bylo buď pustých, nebo z nich nebylo možné platit berni. Stavení byla "velmi zkažená". Navíc ještě roku 1658 pět statků vyhořelo.[11] Podle tereziánského katastru z roku 1757 už stálo ve vsi 25 berní povinných usedlostí. Poddaní nemuseli robotovat, platili finanční náhradu. Obilí prodávali hlavně do Jirkova a Chomutova, někteří měli vlastní chmelnice, které se rozkládaly na šesti hektarech. Řemeslo provozovali dva krejčí a ševci a také zedník a tkadlec. Mlýn byl ale opuštěný a zpustlý.[12]

Obyvatelstvo

Vývoj počtu obyvatel a domů mezi lety 1869 a 2011[2][13]
18691880189019001910192119301950196119701980199120012011
Obyvatelé 2332832482752222151941181049568475685
Domy 3839374852484542282723302940

Obecní správa

Při sčítání lidu byly Mradice v letech 1869–1950 obcí v okrese Žatec (v roce 1890 byly uvedeny pod názvem Mraidice). V letech 1861–1976 byly obcí v okrese Louny a od 1. května 1976 do 31. prosince 1980 částí obce Skupice. Od 1. ledna 1981 jsou venkovskou částí města Postoloprty.[14]

Pamětihodnosti

Osobnosti

Ve vsi se narodil fotograf, učitel a hudebník Josef Wara (1863–1937).

Galerie

Reference

  1. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  2. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 400, 401.
  3. Registr sčítacích obvodů a budov [online]. Český statistický úřad [cit. 2020-04-22]. Dostupné online.
  4. Územně identifikační registr ČR. Územně identifikační registr ČR [online]. 1999-01-01 [cit. 2009-10-22]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2017-03-03.
  5. ERBEN, Karel Jaromír (ed). Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae et Moraviae, díl I. Praha: [s.n.], 1855. 813 s. Dostupné online. S. 443.
  6. TOMEK, Wácslaw Wladiwoj. Dějepis města Prahy. Praha: František Řiwnáč, 1875. 671 s. Dostupné online. S. 132.
  7. SCHLESINGER, Ludwig. Urkundenbuch der Stadt Saaz bis zum Jahre 1526. Praha: Verein für Geschichte der Deutschen in Böhmen, 1892. 291 s. Dostupné online. S. 30.
  8. PALACKÝ, František (ed). Archiv český, sv. 1. Praha: Kronberg a Řivnáč, 1840. 612 s. Dostupné online. S. 542.
  9. ROEDL, Bohumír; MACH, Václav. Postoloprtsko. Louny: Nakladatelství Digon, 2021. 199 s. ISBN 978-80-87019-24-5. S. 135.
  10. PROFOUS, Antonín. Místní jména v Čechách, sv. 3. Praha: Státní nakladatelství učebnic, 1951. 632 s. Dostupné online. S. 143.
  11. LIŠKOVÁ, Marie (ed). Berní rula, sv. 33. Kraj Žatecký, díl 1. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1954. 341 s. S. 52.
  12. CHALUPA, Aleš a kol. (ed). Tereziánský katastr český, sv. 2 – rustikál. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1966. 524 s. S. 396–397.
  13. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 306.
  14. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (2. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 624 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 331.
  15. Zámek [online]. Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Dostupné online.
  16. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-03-02]. Identifikátor záznamu 442631 : Kaple Čtrnácti svatých pomocníků. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ .
  17. Umělecké památky Čech. Příprava vydání Emanuel Poche. Svazek II. K/O. Praha: Academia, 1978. 580 s.
  18. Evidence válečných hrobů [online]. Ministerstvo obrany ČR [cit. 2020-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2020-08-20.
  19. Soupis památek obce Mradice [online]. Jaromír Lenoch [cit. 2020-08-03]. Dostupné online.
  20. Mlýn [online]. Rudolf Šimek, 2014-08-29, rev. 2017-04-22 [cit. 2020-04-21]. Dostupné online.

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.