Morčák novozélandský

Morčák novozélandský, dříve morčák aucklandský (Mergus australis), je vyhynulý druh kachny, který se endemitně vyskytoval na Novém Zélandu. Jednalo se o ptáka hnědého opeření, o jehož biologii je známo jen minimum informací.

Morčák novozélandský
Morčák novozélandský
(vycpaný exemplář z muzea Te Papa)
Stupeň ohrožení podle IUCN

vyhynulý[1]
Vědecká klasifikace
Říšeživočichové (Animalia)
Kmenstrunatci (Chordata)
Podkmenobratlovci (Vertebrata)
Třídaptáci (Aves)
Řádkrátkokřídlí (Gruiformes)
Čeleďkachnovití (Anatidae)
Rodmorčák (Mergus)
Binomické jméno
Mergus australis
Hombron & Jacquinot, 1841
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Morčák je znám hlavně z Aucklandových ostrovů, kde byl poslední pár morčáků uloven v roce 1902, nicméně kosterní pozůstatky z novozélandské pevniny (mj. bažiny Poukawa) napovídají, že druh byl původně rozšířen i tam. Proto se druh dříve označoval jako morčák aucklandský, avšak v průběhu 10. let 21. století se začal pojmenovávat spíše jako morčák novozélandský.

Systematika

Druh byl poprvé popsán v roce 1841 francouzskými přírodovědci Honoré Jacquinotem a Jacquesem Bernardem Hombronem na základě jedince, kterého Jacquinot zastřelil někdy v březnu roku 1841.[2]

Morčák australský je řazen do rodu morčák (Mergus).

Popis

Samec i samice si byli velmi podobní, avšak samci byli o něco větší a v zadní části hlavy měli nepříliš výraznou chocholku. Délka těla dosahovala 58 cm, samec vážil kolem 650 g, samice cirka 550 g.[3]

Morčák novozélandský vzhledem připomínal příbuzného morčáka prostředního (Mergus serrator).[4] Morčáci měli tělo elegantního, protáhlého aerodynamického tvaru. Hlava a krk byly červenohnědé. Samci měli na zadní straně hlavy prodloužené peří tvořící dlouhou chocholku. Svrchní strana těla byla převážně tmavě šedohnědá, spodní část těla byla šedá s bílým kropením. Zobák byl dlouhý, tenký a žlutooranžově zabarvený. Nohy byly oranžové.[3]

Biologie
Ilustrace morčáků novozélandských z roku 1905 (John Gerrard Keulemans)

O biologii druhu se dochovalo jen absolutní minimum informací. Morčáci byli schopni letu, avšak jejich křídla byla částečně zakrnělá, což naznačuje začínající ztrátu schopnosti letu (nelétavost je typická pro řadu ptačích druhů žijících na ostrovech bez predátorů). Mláďata morčáků byla zaznamenána v lednu, z čehož se dá vyvodit, že ke snášení vajec patrně docházelo v říjnu a listopadu.[5] Morčáci se živili rybami, korýši a dalšími akvatickými živočichy z oceánu i ze sladkých vod.[6]

Rozšíření a vyhynutí

Bezpečně je doloženo, že morčák novozélandský byl rozšířen po Aucklandových ostrovech. Jeho populace tam však nikdy nebyla velká, patrně jen nižší desítky jedinců.[2] Z nálezu fosilií z počátků 21. století (mj. z bažiny Poukawa) se však zdá, že morčák novozélandský byl rozšířen i po novozélandské pevnině.[6]

Za vyhynutím morčáka stála patrně kombinace několika faktorů. Ve 20. letech 19. století byly na Aucklandovy ostrovy introdukováni savci (mj. divoká prasata a kočky), které patrně vyvolaly silný tlak na populaci druhu. Morčáci též mohli sloužit jako zdroj potravy tuleňářů. Tak či onak, poslední ranou pro morčáky byl jejich odstřel pro muzejní účely.[7] Poslední pár morčáků byl zastřelen 9. ledna 1902.[2] Je známo pouze 26 muzejních exemplářů morčáků novozélandských.[6]

Odkazy

Reference
  1. Červený seznam IUCN ohrožených druhů 2021.3. 9. prosince 2021. Dostupné online. [cit. 2021-12-27]
  2. WATOLA, George. The discovery of New Zealand's birds: the first record of every bird species in New Zealand since 1769. Orewa: Stepping Stone Books, 2009. Dostupné online. ISBN 9780473135409. S. 28. (anglicky)
  3. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 186.
  4. Marchant & Higgins 1993, s. 1363.
  5. Heather, Robertson & Onley 2015, s. 207.
  6. WILLIAMS, M.; HOLDAWAY, R.; ROGERS, K. Feeding environments of New Zealand's extinct merganser revealed by stable isotope analyses. Wildfowl. 2012, roč. 62, s. 190–203. Dostupné online [cit. 2022-03-20]. (anglicky)
  7. WILLIAMS, M. J. Auckland Island merganser [online]. New Zealand Birds Online, 2015 [cit. 2022-03-16]. Dostupné online. (anglicky)

Literatura
  • HEATHER, Barrie; ROBERTSON, Hugh; ONLEY, Derek, 2015. The Field Guide to the Birds of New Zealand. Auckland: Penguin Books. ISBN 9780143570929. (anglicky)
  • MERCHANT, S.; HIGGINS, P. J., 1993. Handbook of Australian, New Zealand & Antarctic Birds. Volume 2, Raptors to lapwings. Svazek 2. Melbourne: Oxford University Press. Dostupné online. ISBN 978-0195530698. (anglicky)

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.