Monstera

Monstery jsou vesměs nápadné liány, známé především svými rozměrnými, děrovanými listy. Takové listy však nemají všechny druhy, např. Monstera tenuis a další druhy mají listy hluboce laločnaté (zdánlivě zpeřené), zatímco některé jiné a vesměs drobnější druhy (např. Monstera tuberculata) mají naopak listy celistvé, nečleněné a neděrované. Nejznámější zástupce rodu, monstera skvostná, má listy zároveň hluboce laločnaté a děrované. Listy juvenilních rostlin se u většiny druhů monster od dospělých silně odlišují.[1]

Monstery jsou bylinné liány dorůstající výšky od 2 do 30 metrů. Mají hladký nebo bradavčitý, často poměrně tlustý (až do 8 cm) a většinou nevětvený stonek, z jehož uzlin vyrůstají příčepivé a vzdušné kořeny. Stonek je polodřevnatý, na průřezu nesymetrický, na straně přilehlé ke kmeni vyrůstají kořeny, zatímco na odvrácené straně rostou ve 2 řadách listy. Listy jsou zpravidla rozměrné, střídavé, s dlouhými řapíky a vejčitou až eliptickou, celistvou nebo zpeřeně laločnatou čepelí. Na ploše či při okraji čepele jsou u mnohých druhů charakteristické oválné otvory. Řapík bývá dlouze křídlatý, křídla někdy později osychají a opadávají.

Květenstvím je palice obalená toulcem. Květenství je vrcholové a rostlina pokračuje v dalším růstu z úžlabí zpravidla 2. nejhořejšího listu, čímž se později květenství stává zdánlivě postranním. Palice je válcovitá a často tlustá, za květu bílá nebo žlutá a později zelenající. Toulec může být bílý, žlutý nebo růžový, otevřený buď široce, nebo jen štěrbinou. Květy jsou oboupohlavné, při bázi květenství někdy sterilní. V květu jsou 4 tyčinky a semeník obsahující 2 pouzdra se 2 vajíčky. Plodem je bobule. Plody jsou uspořádané do zeleného, bílého, žlutého nebo oranžového plodenství, za zralosti obvykle pukají a obnažují bílou nebo šedou dužninu obklopující semena. Semena jsou vejcovitá až válcovitá, asi 0,5 až 2 cm dlouhá.[2][1]

• 
  Detail listu monstery skvostné
• 
  Květenství monstery skvostné
• 
  Plodenství M. obliqua

Rod monstera zahrnuje okolo 40 druhů.[3] Je rozšířen výhradně v tropické Americe od jižního Mexika po jižní Brazílii. Centrum největší druhové diverzity je ve Střední Americe v oblasti Panamy a Kostariky, další menší centra jsou v jižním Mexiku a severní části jihoamerických And. Druh Monstera adansonii se jako jediný druh rodu vyskytuje i na Karibských ostrovech a při pobřeží Brazílie.[1]

Největší počet druhů se vyskytuje v montánních tropických deštných lesích na svazích nižších hor. Zvláště hojné jsou na otevřenějších stanovištích při pralesních okrajích. V Amazonské nížině je obecně rozšířen jediný druh, Monstera obliqua, drobná liána osidlující břehy vodních toků, zatímco robustní druhy charakteristické pro vlhké pralesy Střední Ameriky zde chybějí.[1][4]

Monstery rostou v přírodě vesměs jako poloepifytické liány, zvolna stoupající vzhůru po kmenech stromů, k nimž se přichytávají specializovanými příčepivými kořeny. Většina druhů roste ve stinných nižších patrech pralesa, pouze některé dosahují korunního patra. V pozdějším věku často spodní část stonku zaniká a rostlina získává živiny pouze prostřednictvím adventivních kořenů, vyrůstajících z uzlin. Tyto vzdušné kořeny jsou nevětvené a rozvětvují se až pod zemí. Mohou dosáhnout délky i 20 až 30 metrů. Monstera skvostná roste v přírodě jako jeden z mála druhů nejen na kmenech stromů, ale často i na zemi nebo na skalách.[1][4]

Šíření semen

Mladá semena ve vyvíjejícím se plodenství jsou chráněna jehlicovitými, tvrdými a ostře zakončenými buňkami (tzv. trichosklereidy), které jsou uloženy v čnělkové části semeníku a představují účinnou mechanickou bariéru vůči býložravému hmyzu. Za zralosti plod puká, bliznová část opadává a semena pak z plodenství vyzobávají ptáci konzumující dužninu okolo semen. Ptáci také šíří semena.[8]

M. tenuis, juvenilní rostlina náhle přecházející v dospělou formu

Monstery obsahují podobně jako jiné árónovité rostliny v listech, stoncích, vzdušných kořenech i nezralých plodech krystaly šťavelanu vápenatého, které mohou způsobit při rozžvýkání bolestivé podráždění sliznic a trávicího traktu. Může se objevit také otok, horkost, chrapot a ztížené polykání. Nebezpečnost pro domácí zvířata je poměrně nízká, po konzumaci se může objevit slinění a zvracení. Prognóza bývá dobrá a lékařské ošetření je zřídka zapotřebí. Šťavelany obsažené v rostlině jsou nerozpustné a nezpůsobují tedy otravu kyselinou šťavelovou, která je známa u některých jiných rostlin s obsahem šťavelanů.[9][10]

Druh Monstera tenuis (v překladu monstera tenká či štíhlá) byl popsán Karlem Kochem na základě juvenilní rostliny pěstované v botanické zahradě v Berlíně. Tím se vysvětluje neobvyklá volba jména pro tento jeden z nejrobustnějších druhů, jehož stonek má v dospělosti tloušťku až 8 cm a listy i s řapíkem dosahují délky až 180 cm. Druh byl rovněž popsán Englerem pod názvem Monstera gigantea, což je přiléhavější jméno, podle pravidel botanické nomenklatury je však platným názvem Monstera tenuis.

Rovněž další vzrůstný druh, Monstera dubia (v překladu monstera pochybná), přišel k názvu zvláštní shodou okolností a byl také popsán podle juvenilní, sterilní rostliny. Podobně jako několik dalších druhů monster byl v té době zařazen do rodu Marcgravia z čeledi Marcgraviaceae. Protože již v době jeho popisu v roce 1825 byly pochybnosti o správnosti jeho zařazení, byl pojmenován Marcgravia dubia.[1]

První literární zmínka o rodu Monstera pochází od francouzského botanika Charlese Plumiera z roku 1693 a k popisu se dochovala též ilustrace. Podle těchto podkladů později druh popsal Carl Linné pod názvem Dracontium pertusum. Název Monstera byl poprvé použit Michelem Adansonem v roce 1763, popis rostliny však byl zmatený a neodpovídá žádnému existujícími druhu. Když se v první polovině 19. století v Evropě rozšířilo pěstování monstery ve sklenících botanických zahrad, byla stále pěstována pod názvem Dracontium pertusum. Později bylo jméno Monstera zařazeno mezi tzv. nomina conservanda, tedy jména chráněná proti změnám nehledě na pravidla botanické nomenklatury.[1] Juvenilní a dospělé formy několika různých druhů byly v minulosti popsány jako 2 různé druhy.[11]

Taxonomické studie rodu Monstera jsou komplikovány nedostatkem kvalitního herbářového materiálu. Ačkoliv jsou tyto rostliny v přírodě poměrně běžné, jsou velmi málo zastoupeny v herbářových sbírkách, neboť jsou příliš rozměrné, silně dužnaté a špatně se suší. Generativní orgány bývají navíc zpravidla mimo běžný dosah. První ucelená monografie vyšla v roce 1908 (Engler, Krause), byla však založena výhradně na studiu herbářových položek. Další monografii vydal Michael Madison v roce 1977 a rozeznává v ní celkem 22 druhů.[1]

V současné taxonomii árónovitých je rod Monstera řazen do podčeledi Monsteroideae a tribu Monstereae. Do stejného tribu jsou řazeny i blízce příbuzné, převážně asijské rody Scindapsus, Epipremnum, Rhapidophora a několik dalších, méně známých rodů.[3]

• monstera skvostná (Monstera deliciosa)

Monstera skvostná jako okrasná rostlina

Monstera skvostná je všeobecně známá a hojně pěstovaná pokojová rostlina s listy dosahujícími délky až 90 cm. Je oblíbená pro dekorativní olistění a poměrně pomalý růst. V tropech je pěstována také jako zahradní rostlina. Řidčeji se pěstují některé další druhy, např. Monstera adansonii a M. tuberculata. Dalším působivým, avšak dosud málo pěstovaným druhem je Monstera tenuis.[1][11]

Zralé palice monster jsou jedlé a poměrně chutné a příjemně voní. Pevné vzdušné kořeny jsou zejména ve Střední Americe používány k výrobě tradičních pletených řemeslných výrobků, jako je nábytek, koše, klobouky a podobně.[12][13]

Pro pěstování monstery skvostné je vhodné do blízkosti rostliny umístit oporu např. v podobě dřevěného sloupku. Sází se do humózní, dobře propustné půdy. V chladnějším období je vhodné poněkud omezit zálivku. Hnojí se v letním období přiměřenými dávkami tekutého hnojiva. Rostlina dobře snáší i suchý vzduch.[14][15] Monstery se množí stonkovými řízky se 3 až 4 uzlinami a několika vzdušnými kořeny.[11]