Mollova žláza

Tyto žlázy jsou relativně velké mají klasický trubkovitý tvar.[2]

Histologicky se Mollovy žlázy velmi podobají jiným apokrinním žlázám.

Apokrinní žlázová jednotka se skládá ze dvou částí: proximální stočené žlázové (sekreční) části a kanálkové části, jejíž hlavní část prochází přímo dermis.

• Apokrinní žlázové buňky jsou v aktivním stavu charakterizovány jako vysoké buňky, které vykazují apikální výčnělky, které jsou odštěpeny jako puchýře v lumenu.
• Neaktivní žlázové buňky jsou ploché bez výčnělků

→ pojmy aktivní a neaktivní obvykle vycházejí z morfologických kritérií, která však mohou být korelována s funkčními kritérii

Obecně platí, že apokrinní žlázy začínají fungovat v pubertě v apokrinních oblastech těla - podpaží, vnějších ženských genitáliích, tříslech a zřídka i na obličeji, pokožce hlavy. Apokrinními žlázami na neobvyklých místech jsou Mollovy žlázy (které jsou již u kojenců plně vyvinuté) a mazové žlázy ve vnějším zvukovodu (které mají již u plodu ve své cytoplazmě sekreční granule).

Proximální části žláz byly částečně zapuštěny do svalové tkáně palpebrální části okulárního očního svalu.

Sekreční část Mollových žláz se skládá z vrstvy žlázových buněk a bazálně umístěných myoepiteliálních buněk. Výška buněk se liší v korelaci s předpokládaným sekrečním stavem. Kanály apokrinních žláz jsou lemovány dvěma vrstvami buněk tvaru kvádru a byly spojeny s vlasovými folikuly. Nebyly prokázány rozdíly ve struktuře nebo počtu buněk mezi muži a ženami.

• Mollovy žlázy ústí na bázi řas a spolu se Zeissovými žlázami vylučují kožní maz. Právě díky kožnímu mazu jsou řasy jemné, vláčné a mohou tak plnit svou ochrannou funkci.

• Dále vylučují i lipidové složky, které se spojují s povrchovou vrstvou slzného filmu. Ten zpomaluje odpařování a vysychání oční bulvy.

• Mollova žláza má i pozitivní imunohistochemickou reakci. Produkuje několik sekrečních složek, jako je imunoglobulin A, mucin 1 a lysozymy. To naznačuje, že Mollova žláza je životně důležitou složkou imunitní obrany proti patogenním mikroorganismům na víčku a povrchu oka. Přestože se Mollova žláza plně vyvíjí během kojeneckého věku, účinek na imunitní obranu se aktivuje od narození.[3]

Přítomnost cukerných složek v sekretu žláz byla dokázána histochemickým barvením. Především pomocí PAS reakce a alciánské modře.

Jako většina struktur oka i Mollovy žázy jsou náchylné k infekci a ucpání kanálu mazem a buněčnými zbytky. Blokování kanálu žlázy způsobuje otok, který se může projevit jako ječné zrno.

Mollovy žlázy ale mohou podlehnout i jiným onemocněním - existuje řada nádorů[4] a cyst apokrinních žláz (apokrinní hidrocystomy), které pocházejí právě z Mollovy žlázy. Příklady nádorů víček apokrinního původu jsou papilární onkocytom, papilární cystadenom, karcinom signetového prstence a syringocystadenoma papilliferum.

Vzhledem k tomu, že se tato struktura nachází na očním víčku, její onemocnění může mít pro člověka velmi nepříjemné následky.

Tato struktura se nachází nejen u lidí, ale například také u prasat, krav, koní, psů, koček a nebo také primátů. U některých z těchto živočichů, jsou Mollovy žlázy dále studovány (u primátů[5] nebo perských koček[6]). Mollovy žlázy se vyskytují pravděpodobně u většiny suchozenských savců, kteří mají dobře vyvinuté oční bulvy a orientují se především pomocí zraku.