Mojmír Fučík

Pocházel z rodiny řídícího učitele. V roce 1932 maturoval a pak studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity. Původně se chtěl věnovat neurologii, ale nemohl sehnat místo. Působil jako pomocná síla v Léčebně zhoubných nádorů na Žlutém kopci. V roce 1938 promoval a nastoupil jako sekundář na interní oddělení nemocnice v Pelhřimově. Roku 1946 přešel na IV. interní kliniku pod vedením prof. B. Prusíka. Zasloužil se o rozvoj hepatogastroenteorlogie na IV. interní klinice a od roku 1947 prováděl spolu s MUDr. Tionem jaterní punkce. Uskutečnil několik tisíc gastroskopií a vychoval řadu gastroenterologů. Specializoval se na gastroenterologii a interní medicínu (zejména gastroenterologická onkologie, vředová onemocnění, bílkovinné spektrum žaludečního obsahu, patofyziologie břišní bolesti aj.). V roce 1952 se habilitoval a v roce 1959 dosáhl titulu profesora vnitřního lékařství. Roku 1957 založil Výzkumnou gastroenterologickou laboratoř. V letech 1959–1980 byl přednostou IV. interní kliniky a zastával četné akademické a odborné funkce. Byl také proděkanem Fakulty všeobecného lékařství Univerzity Karlovy, prorektorem Univerzity Karlovy. Byl mimo jiné předsedou Československé gastroenterologické společnosti a místopředsedou České internistické společnosti. Ještě ve vysokém věku působil do 31. prosince 1988 jako profesor-konzultant na IV. interní klinice. Publikoval přes 100 vědec­kých studií a přednesl více než 160 přednášek. Ve volném čase se zabýval komorní hudbou (sám hrál na violu).[2][3]

Ve volbách roku 1954 byl zvolen do Národního shromáždění za KSČ ve volebním obvodu Praha-město. V parlamentu setrval až do konce funkčního období, tedy do voleb roku 1960.[4]