Mohyla (Jakub Deml)

Demlova vila v Tasově

Text nemá jednotný děj. Jedná se spíše o shluk vyprávění o Demlově rodu. Úvodní kapitola je tvořena dopisem od Vilmy Blažkové, Demlovy sestry, v němž reaguje na Demlovu výzvu najít zápisník po jejich otci Jakubu Demlovi. Dozvídáme se, že s největší pravděpodobností otec po válce tento zápisník spálil. Právě tento zápisník chtěl Deml použít jako jeden ze zdrojů při psaní díla. V následujících kapitolách se Deml věnuje putování svého děda Jana Demla z Opatova u České Třebové do Křeptova, vesnice nedaleko Tasova. Dále pak prostřednictvím dialogů Demla s rodinnými příslušníky autor popisuje svého otce a jeho životní cestu. Jedním z důležitých bodů této cesty je vztah Demlova otce s knězem Františkem Florianem. Tento vztah nebyl pozitivní, protože byl Demlův otec obírán Florianem o peníze. Skrze tento příběh Deml autenticky popsal nedotknutelnost kněze, která byla pro 1. polovinu 20. století charakteristická. Děj je tedy velmi autentický a zachycuje každodenní život Demlovy rodiny.

Jakub Deml

Dílo je považováno za důležitou ukázku Demlova spojení s rodným krajem a se svým rodem jako takovým. Bývá spojován do kontextu s dalšími dvěma prózami, které vyšly ve stejném roce, a to s dílem Tepna a s dílem Hlas mluví k slovu. Dohromady jsou tyto 3 prózy označovány jako tasovský triptych, který odráží Demlovo zaujetí Tasovem a rodným krajem. Vladimír Binar poukazuje na to, že „Mohyla je mýtem o rodu, Hlas mýtem o autorovi samém, Tepna pak mýtem o současnosti.“[2]

Bohuslav Havránek vyzdvihl zejména jazykovou stránku textu. Dílo totiž obsahuje důležité reference o tasovském nářečí. To Havránek řadí do západního nářečí hanáckého.[3] Díky textu se tak například můžeme seznámit s tasovskými názvy zboží: „Modřidlo, sirke, cukr, petrolín, peskořico, semenec, ledek, povidlí, floke, brabancpámel, podvlikačke, čertovy hovno, marijánkovy pleve, itrnice atd.“[4]

Mohyla je dílem, které Deml napsal v období návratu do rodného Tasova, kterému předcházelo několikaleté putování a ním spojené nezakořenění. Návrat do Tasova tak pro Demla symbolizoval vytoužený klid a vyrovnanost. Tyto pocity se odráží i v motivech, které Deml volí. K rodné krajině odkazují motivy domova, rodu a tasovské krajiny. Kromě motivů spojených s návratem do Tasova se v díle nacházejí i motivy smrti, českého lidu, národa a putování.