Mohamed Rašván

Vyrůstal v Alexandrii, kde navštěvoval místní YMCA klub a věnoval se různým druhům sportu, především basketbalu. Judu se začal věnovat okolo roku 1973 a v prvních letech se připravoval po evropských kampech. V roce 1975 strávil několik týdnů v Československu. V druhé polovině sedmdesátých let se v rámci podpůrných programů dostal do Japonska, kde se připravoval na univerzitě Takushoku Daigaku v Tokiu pod vedením Kanea Iwacuriho.[1] Pod vedením Iwacuriho se postupně vypracoval v přední světovou těžkou váhu. V roce 1980 přišel o účast na olympijských hrách v Moskvě kvůli bojkotu her Egyptským olympijským výborem.

V roce 1984 startoval na olympijských hrách v Los Angeles pouze v disciplíně bez rozdílu vah a po dobrém nalosování se dostal do finále, ve kterém se utkal s fenomenálním Japoncem Jasuhirem Jamašitou. Finálový zápas, který se zapsal do olympijských dějin, začal aktivně výpadem o-soto-gari, ale vzápětí byl Jamašitou kontrován a v boji na zemi se nechal chytit do držení. Získal stříbrnou olympijskou medaili. Finálový zápas měl však dohru. Japonec Jamašita utrpěl během turnaje svalové zranění a ve finále sotva stál na nohou. Rašván se po finále vyjádřil slovy, že šel do zápasu se záměrem neútočit na zraněnou Jamašitovu nohu, čím si získal sympatie a později mu byla udělena cena fair play organizací UNESCO.[2] Samotný záznam finálového zápasu však ukázal opak, protože svůj první výpad směřoval na zraněnou Jamašitovu nohu. Jeho po zápasové gesto však bylo upřímné a do velké míry ovlivněné jeho japonským trenérem Iwacurim. Iwacuri se po olympijských hrách v Los Angeles stal reprezentačním trenérem Egypta.

V roce 1988 startoval na olympijských hrách v Soulu a obsadil 7. místo, když nestačil na Japonce Hitošiho Saitó. Sportovní kariéru ukončil v roce 1992. Věnuje se trenérské, rozhodcovské a funkcionářské práci. V roce 2008 startoval na olympijských hrách v Pekingu jako rozhodčí.