Hitoši Saitó

Judu se začal věnovat na základní škole a později se mu vrcholově věnoval na univerzitě Kokušikan na předměstí Tokia. Skoro celou svojí sportovní kariéru byl ve stínu fenomenálního Jaruhira Jamašity. Potom co Jamašita ukončil kariéru byl jeho největším rivalem Korejec Čo Jong-čchol.

V roce 1984 startoval na olympijských hrách v Los Angeles. Po výborném výkonu získal zlatou olympijskou medaili, když první tři zápasy vyhrál před časovým limitem na ippon a pokaždé nádhernou levou uči-matou. V roce 1985 však ve finále mistrovství světa v Soulu v úvodu zaváhal, nechal si od Korejce Čo Jong-čchola zlomit ruku a zápas vzdal. V roce 1987 na mistrovství světa v Essenu neodcestoval kvůli zraněnému pravému kolenu a titulu mistra v těžké váze se nedočkal. V roce 1988 ho vážné zranění nepostihlo a mohl se připravit na obhajobu olympijské zlata na olympijských hrách v Soulu. V semifinále olympijské turnaje se utkal se svým rivalem Čo Jong-čcholem. V zápase, ve kterém se atmosféra dala krájet[1] se snažil svého soupeře dostat na zem a do držení, Korejec však úspěšně unikal. Semifinále nakonec rozhodla jeho lepší fyzická příprava. Korejec se únavou v posledních sekundách sotva držel na nohou a dostal druhé šido. Ve finále nastoupil proti o hlavu vyššímu Němci Stöhrovi. V polovině finálového zápasu měli oba na svém kontě za pasivitu dvě šida, jeho soupeř přidal v závěru třetí šido a to rozhodlo zápas. Jako první judista obhájil zlatou olympijskou medaili. Vzápětí ukončil sportovní kariéru. Věnoval se trenérské práci. V roce 2004 byl hlavním trenérem těžkých vah na olympijských hrách v Athénách. Zemřel na zákeřnou nemoc ve věku 54 let.

• Hitoši Saitó v databázi Olympedia (anglicky)
• Výsledky a novinky Hitoši Saitoa na Judoinside.com