Moše Arens
Moše Arens (hebrejsky משה ארנס; narozený 27. prosince 1925 Kaunas – 7. ledna 2019 Savjon) byl izraelský inženýr, vědec, profesor Technionu v Haifě, politik, člen strany Likud, ministr obrany ve třech izraelských vládách a velvyslanec Izraele ve Spojených státech.
| Moše Arens משה ארנס | |
|---|---|
 | |
| 11., 14. a 18. Ministr obrany Izraele | |
| Ve funkci: 1999 – 1999 | |
| Předchůdce | Jicchak Mordechaj |
| Nástupce | Ehud Barak |
| Ve funkci: 1990 – 1992 | |
| Předchůdce | Jicchak Šamir |
| Nástupce | Jicchak Rabin |
| Ve funkci: 1983 – 1984 | |
| Předchůdce | Ariel Šaron |
| Nástupce | Jicchak Rabin |
| 8. Ministr zahraničních věcí Izraele | |
| Ve funkci: 1988 – 1990 | |
| Předchůdce | Šimon Peres |
| Nástupce | David Levy |
| Stranická příslušnost | |
| Členství | Likud |
| Narození | 27. prosince 1925 Kaunas, Litva |
| Úmrtí | 7. ledna 2019 (ve věku 93 let) Savijon, Izrael |
| Místo pohřbení | Savyon Cemetery |
| Kneset | 8.–12., 15. |
| Alma mater | Kalifornský technologický institut Massachusettský technologický institut George Washington Educational Campus |
| Profese | diplomat, politik, podnikatel, vysokoškolský učitel, inženýr, spisovatel, vědec a publicista |
| Náboženství | judaismus |
| Webová stránka | gov |
| Commons | Moshe Arens |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Biografie
Narodil se v Kaunasu v Litvě. V roce 1938 se společně se svou rodinou přestěhoval do USA a stal se americkým občanem. Byl jedním z vůdců sionistické mládežnické organizace Betar. Do Izraele se přestěhoval v roce 1948, když Izrael deklaroval svou nezávislost. Vstoupil do řad Irgun, v jehož řadách bojoval ve válce za nezávislost.
V politice
Po válce vstoupil do politiky. Byl jedním ze zakládajících členů strany Cherut (předchůdkyně Likudu). V roce 1973 byl za Likud zvolen do Knesetu. Tam se stal předsedou parlamentního výboru pro zahraniční věci a obranu.
V roce 1981 byl premiérem Menachemem Beginem jmenován izraelským velvyslancem v USA. Na tomto postu setrval až do roku 1983, kdy se stal poprvé ministrem obrany ve vládě Jicchaka Šamira. V této funkci vystřídal Ariela Šarona. V roce 1984 se Arens stal ministrem bez portfeje ve vládě národní jednoty.
V roce 1988 se stal ve vládě Jicchaka Šamira ministrem zahraničí. Na této pozici čelil kritice za nezvládnutí první palestinské intifády a navíc se dostal do trapné pozice po Pollardově aféře, která se objevila v době, kdy se americko-izraelské vztahy poznamenané první libanonskou válkou začínaly stabilizovat. Ve funkci ministra zahraničí setrval do roku 1990, kdy byl Šamirem podruhé jmenován ministrem obrany. V této funkci setrval až do roku 1992, kdy jeho mateřská strana Likud prohrála volby. V té době byl svým okolím vnímán jako zastánce tvrdé linie ve vztazích s Araby.
Po volební porážce v roce 1992 na čas opustil politiku. Vrátil se do ní v roce 1999, kdy se postavil ve volbách do vedení Likudu proti svému bývalému chráněnci Benjaminu Netanjahuovi. Přestože prohrál (získal jen 18 hlasů) přibral jej Netanjahu v lednu 1999 do své vlády na post ministra obrany poté, co z tohoto postu vyhodil Jicchaka Mordechaje.
Politiky se Arens vzdal definitivně koncem roku 1999. Přesto ji nadále komentoval. V roce 2005 patřil ke kritikům stažení z Pásma Gazy a v roce 2006 byl jedním z těch, kteří žádali zřízení parlamentní vyšetřovací komise k druhé libanonské válce. Jak tvrdil, Izrael tuto válku prohrál, a to s velmi malou skupinou lidí; 500 příslušníků Hizballáhu nemělo být pro izraelskou armádu žádný problém.
Ke sklonku života byl předsedou rady guvernérů Arielské univerzity a publikoval články v deníku Ha'arec.
Odkazy
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Moshe Arens na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
Obrázky, zvuky či videa k tématu Moše Arens na Wikimedia Commons - (anglicky) Kneset - Moše Arens
