Hormeze

Existuje rozšířené mínění, že alkoholický nápoj neškodí v malých dávkách. Dokládají to i některé studie, ovšem půjde však pravděpodobně o vliv systematické chyby takových studií, kdy do skupiny abstinentů například spadají lidé, kteří nepijí ze zdravotních důvodů (a jsou již z jiného důvodu nemocnější odpočátku).[17][18] Například podle výzkumu Cincinnatské univerzity vlastní alkohol zdraví škodí i v této malé míře bez ohledu na typ nápoje.[19] Od malých dávek způsobuje i například karcinom prsu – dvě alkoholové jednotky (půl litru piva s 4 % alkoholu) za den zvyšují riziko této rakoviny o 24 %.[20] Malé dávky zvyšují riziko i dalších typů rakovin.[21] Neexistuje tak zdravá minimální dávka alkoholu.[22]

Hypotéza radiační hormeze předpokládá příznivé působení nízkých dávek ionizujícího záření (tedy rentgenového, gamma a částicového) na živé organismy včetně člověka.[23] Zatímco vysoké dávky záření způsobují oxidační stres a poškození DNA, takže mohou vyvolat rakovinu, poškození plodu, nemoc z ozáření až smrt, poškození nízkými dávkami může být velmi malé a více než vykompenzované současnou aktivací odpovědi na stres.[24] Odpověď na stres zahrnuje aktivaci mechanismů opravujících DNA a chránících před vznikem rakoviny, takže určité nízké dávky záření mohou být prospěšnější než žádné. Řada klinických studií ukázala, že lidé žijící v oblastech s vyšší přirozenou radiací mají nižší incidenci rakoviny než lidé v okolních oblastech.[23] To platí i o radonu, radioaktivním plynu, který se uvolňuje z podloží a je ve velkém množství přítomen v dolech, jeskyních a minerálních vodách.[25] Příznivých zdravotních účinků radonové radiace využívají například umělé lázně v Jáchymově . Ovšem i přesto může jít o systematickou chybu takovýchto studií. Například se uvádí, že lidé s vyšším socio-ekonomickým postavením (a tak lepšími zdravotnickými podmínkami) žijí ve více exponovaných oblastech (například rozvíjených městech).[26] To je nevýhoda epidemiologických studií, které mohou obsahovat systematické zkreslení, oproti klinickým studiím. Dalším falešným mechanismem imitujícím hormezi může být například vyhýbání se radiodiagnostice.[27]

Mitohormeze je název pro mírné farmakologické přetížení nebo naopak utlumení metabolismu mitochondrií doprovázené zvýšenou produkcí volných radikálů. Tato mírná oxidační a energetická zátěž spouští odpověď na stres a tím paradoxně prodlužuje život a zlepšuje imunitu experimentálních organismů (kvasinek Saccharomyces cerevisiae, háďátek Caenorhabditis elegans, octomilek Drosophila melanogaster a myší Mus musculus).[28] Metaanalýza však ukázala, že některé antioxidanty (betakaroten, vitamíny A a E) zvyšují úmrtnost.[29] Předpokládá se, že další typy hormeze (sport, půst, paleolitická dieta, termoterapie), z nichž některé fungují i u člověka, jsou ve skutečnosti také mitohormezí, neboť zvýšená produkce volných radikálů je univerzálním projevem mnoha různých druhů zátěže.[30] Z tohoto pohledu je zajímavé, že příznivý efekt mitohormeze lze indukovat některými běžně používanými léky či doplňky stravy.^[zdroj?] Tento jev byl popsán u statinů, které se používají na snížení cholesterolu,[31][32] metforminu, který se používá na léčbu diabetu,[33] D-glukosaminu, který se používá jako doplněk stravy při bolestech kloubů a kyseliny mléčné, která se v těle přirozeně uvolňuje při sportu a je součástí některých potravin i kosmetiky.[34]

Knihy

Jaroslav Zelenka: Nečekaný lék, CPress, 2015 Archivováno 21. 7. 2015 na Wayback Machine

Mark P Mattson, Edward J Calabrese: Hormesis: A Revolution in Biology, Toxicology and Medicine, Humana Press, 2009

Články

Jaroslav Zelenka: Menší než velké množství: Arzenik, rtuť a oxid uhelnatý jako léky, Vesmír, Vesmír 93, 451, 2014/7 Archivováno 14. 2. 2022 na Wayback Machine

Jaroslav Zelenka: Věda versus tradiční medicína, Vesmír 90, 360, 2011/6 Archivní kopie na Internet Archive