Myš domácí

Myši západoevropské se poněkud liší od myší žijících např. na Slovensku, nebo i jinde ve východní Evropě, hlavně délkou těla a ocásku. Čím více na východě myš žije, tím je její ocásek kratší[3].

Myš je na poměry své velikosti poměrně rychlým savcem. Dokáže vyvinout rychlost až přes 3,5 m/s (12,8 km/h), což je na poměry těla dlouhého do 10 cm (nepočítaje ocásek) velmi vysoká rychlost.[4]

• játra: slabě vyvinutá vazivová tkáň mezi jaterními lalůčky → téměř od sebe nejsou ohraničeny. Jsou tam také kolem cév lymfoidní buňky.
• Má žlučový měchýř (na rozdíl od potkana)
• Vřetenní kost a Loketní kost jsou spojené vazivově → nelze provést supinaci a pronaci.
• Kompakta dlouhých kostí: na příčném průřezu malý počet osteonů.
• Zdvojením poplicnice vzniká pleurální vak pro srdeční lalok plíce.
• V ledvině je jen jedna papila ledvinná. V ledvině je hodně glykogenu – hlavně u mladých zvířat.
• Nadledvina: ostré ohraničení mezi kůrou a dření viditelné pouhým okem.
• Děloha: jednovrstevný cylindrický epitel, spodní úsek krčku: vrstevnatý dlaždicový epitel. Děložní žlázky ojediněle málo rozvětvené. U březí myši rozšíření cév v děloze, okolní tkáň se překrví.
• Odlišnosti (od člověka) také v placentě.
• Příštítná žláza člověk má dva páry, hlodavci mají jeden pár.
• erytrocyty: průměr 5,7 μm, anizocytóza (kolísá velikost), počet 6–11 miliónů v ml
• aorta: 6–10 elastických blanek u medie, směrem k periférii řídnou
• slezina: bílá dřeň je na příčném řezu viditelná pouhým okem
• kůže: není stratum lucidum, není pigment v epidermis ani ve škáře, potní žlázy jsou zakrnělé a v kůži řídce.
• nášlapové polštářky na prstech a na dlani, drsná kůže, málo svaloviny, málo tuku
• slepé střevo: 3 cm dlouhé (tračník je dlouhý 12 cm)
• plíce: levá plíce pulmo sinister má jeden lalok, pravá plíce pulmo dexter má čtyři laloky (latinsky lobus cranialis, medius, caudalis, accessorius). Na rozdíl od plic člověka, jehož levá plíce má 2 laloky (lobus superior, inferior) a pravá plíce 3 laloky (superior, medius, inferior).
• počet chromozomů: 20 chromozomů = 10 párů (18 autozomů, 2 pohlavní gonozomy)[5]

• Od 6 párů somitů: pravidelné kontrakce srdce.
• Obecně je nejdůležitější fáze vývoje od 7,5–8 dne p. c. (objeví se neurální rýha (early headfold stage)) až pod 9,5–10 dne p. c. (objeví se přední končetiny).
• inverze zárodečných vrstev (inversion of the germ layers, „turning“, axial rotation). Je to u myši a všech hlodavců, ale není u dalších savců. V období od 7,5–8 dne (6–8 párů somitů) až 9–9,5 dne (14–16 párů somitů, tzn. Theiler fáze 12–13).
• Ve věku nad 11,5 dne lze určit fázi i jen zvenku morfologicky (i jen podle nenařezaného materiálu.)
• Theiler fáze 19 a výše je lepší nepopisovat fázemi ale přímo věkem myši.
• U myši je přechod embryo → fétus (asi Theiler fáze 23, fétus je včetně TS 23) velmi krátké období vývoje . Proto je v mnoha publikacích o vývoji myší u všech fází pojem „embryo“.

Omezení zdrojů potravy a jejich uchovávání na hlodavcům nepřístupných místech a především zaslepení všech možných přístupů do obytných prostor. Dále pak systematické položení deratizačních boxů s nástrahou + kontrola a pravidelné doplňování odebraných nástrah.

Myši byly obecně považovány za nepříjemná a obtížná stvoření. V období středověku se o nich tradovala pověra, že vznikají z chuchvalců špíny a prachu.[6]