Miruts Yifter

Běhům se věnoval už od roku 1961, a když si ho v Etiopii všiml později slavný trenér Nigussie Roba, byl běžcem schopným bez odborného tréninku zaběhnout 5 kilometrů pod 16 minut.

I když už v roce 1970 startoval (bez úspěchu) v běhu na 500 0m v utkání USA-Afrika v americkém Durhamu, byl na začátku olympijské sezóny 1972 mezinárodně ještě zcela neznámým běžcem. Navzdory tomu však získal na svých prvních olympijských hrách v roce 1972 v Mnichově bronzovou medaili v běhu na 10 000 metrů. Ve finálovém běhu navíc výkonem 27:40,96 vytvořil nový africký rekord a vylepšil tak kontinentální rekord, který krátce předtím – v rozběhu – zaběhl časem 27:54,8 tuniský běžec Mohammed Gammoudi. Yifterův mnichovský čas byl čtvrtým nejlepším časem všech dob na této trati – rychleji dokázali v té době běžet jen Lasse Virén v roce 1972, Ron Clarke v roce 1965 a Belgičan Emiel Puttemans, rovněž v roce 1972.

V lednu 1973 potom vybojoval na druhých Afrických hrách, pořádaných v nigerijském Lagosu zlatou medaili v běhu na 10 000 metrů (29:04,6), ke které připojil stříbro na 5000 metrů (14:07,57).

V roce 1976 mu bojkot afrických zemí znemožnil navázat na jeho předchozí olympijský úspěch také na olympijských hrách 1976 v Montrealu.

Velmi úspěšnou sezónu však předvedl v roce 1977, kdy triumfoval v dresu afrického kontinentálního týmu dvěma vítězstvími v premiérovém ročníku Světového poháru v západoněmeckém Düsseldorfu – na 10 000 metrů (28:13,82) a v novém africkém rekordu 13:13,82 i v běhu na 5000 metrů.

V roce 1978 svět s napětím očekával, jak dopadne souboj Yiftera s novou světovou běžeckou jedničkou, kterou se na jaře tohoto roku stal keňský vytrvalec Henry Rono. Ten vytvořil během krátkého jarního období tři světové rekordy v olympijských disciplínách (5000 m, 10 000 m a 3000 m překážek) a k nim připojil i světový rekord v běhu na 3000 metrů. Místem souboje obou běžců se mělo stát hlavní město Alžírska, kde se v roce 1978 pořádaly další Africké hry. Miruts Yifter byl však v Alžíru natolik indisponován těžkým hnisavým zánětem spojivek, že se vítěznému Ronovi nebyl schopen postavit jako rovnocenný soupeř.

Po zklamání v roce 1978 přišla pro Yiftera další úspěšná sezóna, 1979. Na druhém ročníku Světového poháru v Montrealu znovu dokázal zvítězit na obou tratích (5000 metrů za 13:35,9 a 10 000 metrů v čase 27:53,07). Na Spartakiádě národů Sovětského svazu (SNSS), která byla v roce 1979 zahraničním sportovcům otevřenými předolympijskými hrami, se Yifter dokonale obeznámil s budoucím olympijským stadionem v moskevských Lužnikách a zvítězil jak v běhu na 5000 metrů, tak i na dvojnásobné trati, na které se časem 27:44,22 dosti výrazně přiblížil ke svému osobnímu rekordu z mnichovské olympiády.

V roce 1980 pak triumfoval na moskevských olympijských hrách. V dramatickém běhu na 10 000 metrů, předvedl svou typickou taktiku, kterou soupeři důvěrně znali, proti které však byli pokaždé bezbranní: drtivý závěr v posledních dvoustech metrech. Yifter porazil obhájce zlata z olympiád 1972 a 1976 Lasseho Viréna (který doběhl až pátý) a zvítězil ve svém druhém nejlepším čase 27:42,69. Druhou zlatou medaili potom vybojoval v běhu na 5000 metrů.

Yifter nechtěl s atletikou skončil ani po olympijských hrách 1980. Začal běhat přespolní běhy a třikrát (1981, 1982 a 1983) reprezentoval Etiopii na mistrovstvích světa v krosu. Nedocílil na nich již žádných předních individuálních umístění (15. místo v roce 1981 – tehdy se ovšem část etiopských běžců omylem zastavila na konci předposledního kola – v domnění, že jde už o konec závodu – a ztrátu poté již nedohnala, 16. místo v roce 1982 a 67. místo v roce 1983, poslední z etiopského družstva v cíli), přesto se však díky síle etiopských týmů dokázal stát při všech těchto startech mistrem světa v závodě družstev.

Yifter počátkem osmdesátých let prohlásil, že by chtěl startovat i na olympijských hrách 1984, kde chtěl běžet 10 000 metrů a maraton. Ale atletické stárnutí nešlo zastavit a 37letého Yiftera v roli etiopské běžecké jedničky nahradil už v roce 1981 medailista z moskevských her Mohamed Kedir. Yifter závodil i na dráze ještě v letech 1981 a 1982, ale už se nepokoušel o start na premiérovém mistrovství světa v atletice, pořádaném v roce 1983 v Helsinkách, natož potom o olympijské hry 1984, kterých by se navíc – vzhledem k připojení se Etiopie k sovětskému bojkotu – ani zúčastnit nemohl.

• 5000m 13:13,82 (Düsseldorf 4.9.1977)
• 10 000 m 27:40,96 (Mnichov 3.9.1972)

• 2 míle 8:28,8 (New York 25.1.1974)
• 3 míle 13:07,6 (New York 28.2.1975)

• 5000 m 13:34,2 (Louisville 9.2.1974) --- Tento výkon byl v roce 1974 krátce světovým halovým rekordem, respektive tehdy ještě nejlepším světovým halovým výkonem. Miruts Yifter žádný jiný světový rekord na dráze nikdy nevytvořil.

• půlmaraton 62:56,3 (Coamo 6.2.1977) --- Výkon byl dosažen na tradičním půlmaratonu na Portoriku, v dobách, kdy se půlmaratonová trať ještě standardně neběhávala. Yifterův čas z roku 1977 je nejrychlejším časem v půlmaratonu, jaký byl do té doby na světě zaznamenán. Výkon (podle způsobu zaokrouhlování času) bývá někdy uváděn také jako 62:56 nebo 62.57. Yifter vyhrál půlmaraton na Portoriku celkem třikrát, včetně olympijského roku 1980.

Trenérem Mirutse Yiftera byl Nigussie Roba, absolvent pražské Fakulty tělesné výchovy a sportu, na které studoval v letech 1960-1967. Česky mluvící trenér přivezl do Československa skupinu etiopských vytrvalců v červnu 1980, k posledním startům před olympijskými hrami v Moskvě. Yifter tehdy zvítězil v běhu na 5000 metrů na mítinku Zlatá tretra v Ostravě a na stejné trati i na mítinku PTS v Bratislavě. Jeho bratislavský čas (13:16,38) byl – a do konce sezóny i zůstal – nejrychlejším světovým časem roku 1980 na trati 5000 metrů.