Mirka Bendlová-Koželuhová

Narodila se roku 1951 v Praze jako Miroslava Koželuhová do tenisové rodiny. Jejími prastrýci byli Jan Koželuh a Karel Koželuh, uvedený v roce 2006 do Mezinárodní tenisové síně slávy.[1] Vdala se den před odjezdem na French Open 1975, které začalo 2. června. Do manželství se následující rok narodila dcera. V souvislosti s emigrací fedcupové spoluhráčky Martiny Navrátilové z Československa po US Open 1975, jí státní orgány odebraly cestovní pas a dva roky se nemohla účastnit mezinárodních turnajů. Na okruh se vrátila roku 1978 pod jménem Mirka Bendlová. V tomto období dálkově vystudovala učitelství na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kdy také hrála extraligu za přerovský klub. Trenérství zejména mládeže se začala věnovat v roce 1979, mj. působila jako šéftrenérka ve Spartě Praha a stala se zakladatelkou tenisové školy v Nedvězí. V Košicích se věnovala Martině Hingisové. Ve 21. století začala vést mládež na vsetínských tenisových dvorcích na Ohradě. Po ukončení kariéry rovněž učila zeměpis, tělocvik, fyziku a matematiku na základní škole.[2][1]

V roce 1974, kdy bylo spojeno mistrovství Československa s mezinárodním mistrovstvím ČSSR v tenise, postoupila na ostravském šampionátu do finále. V něm ji zdolala Renáta Tomanová. Jako poražená finalistka skončila i roku 1975 v Bratislavě po prohře od Reginy Maršíkové. V letech 1972 a 1974 si zahrála semifinále amatérského mistrovství Evropy.[2][1][3]

Na římském Italian Open 1973 postoupila přes Rumunku Virginii Ruziciovou do třetího kola, v němž nestačila na druhou nasazenou Britku Virginii Wadeovou. Jedinou trofej na okruhu WTA Tour vyhrála na Austrian Open 1974 v Kitzbühelu, kde ve finále hladce zdolala jugoslávskou tenistku Mimu Jaušovecovou. Během kariéry si čtyřikrát zahrála hlavní soutěž na French Open. Při první účasti roku 1973 postoupila z kvalifikace. V úvodním kole dvouhry podlehla také debutující Martině Navrátilové. O rok později ji ve druhé fázi porazila osmá nasazená Američanka Julie Heldmanová a na Roland Garros 1975 nezvládla první duel proti australské kvalifikantce Wendy Gilchristové.[2][1]

V roce 1975 se stala členkou československého týmu, který poprvé zvítězil v Poháru federace. Do soutěže nikdy aktivně nezasáhla a byla nominována pro jediný ročník.[4] Po emigraci Navrátilové z Československa na US Open 1975 dva roky nestartovala na mezinárodních soutěžích, neboť jí úřady zabavily cestovní pas.[5][1]

Návrat na okruh prožila v roce 1978 díky výhře na halovém mistrovství Československa, které tvořily čtyři turnaje a závěrečný masters. Vítězka získala příslib účasti na Mezinárodním mistrovství Itálie v Římě, kde po příjezdu zjistila, že ji tenisový svaz do turnaje nepřihlásil. Odcestovala tak na navazující French Open 1978, na němž vytvořila své grandslamové maximum. V důsledku dvouleté neaktivity neměla žádné body a zasáhla tak do předkvalifikace i kvalifikace. Do úvodního kola pařížského dvouhry již vstupovala se šesti vyhranými zápasy. V pařížské dvouhře pak v úvodním utkání vyřadila osmou nasazenou Američanku Lauru duPontovou. Až ve čtvrtfinále ji zastavila Francouzka Brigitte Simonová ve dvou setech.[2][1]

Aktivní tenisovou dráhu zakončila ve třiceti dvou letech po mistrovství Evropy ve Vratislavi.[1]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mirka Koželuhová na anglické Wikipedii.