Karel Koželuh

Koželuh hrál fotbal za Spartu Praha již za první světové války, klubů vystřídal za svou fotbalovou kariéru několik. Ve 46 zápasech za Spartu vstřelil 34 branek.[2] Roku 1917 byl členem rakouského národního fotbalového týmu. V roce 1923 si připsal také dva starty za československou fotbalovou reprezentaci a vstřelil jeden gól. Ve stejném roce již reprezentoval i na mistrovství Evropy v ledním hokeji, kde se dočkal třetího místa. Na zisku hokejového titulu mistra Evropy se pak podílel o dva roky později gólem, kterým rozhodl klíčový zápas se Švýcary. Při sedmi reprezentačních startech v hokejové reprezentaci to byl jeho jediný úspěšný střelecký zápis. V hokejové reprezentaci nastupoval v obraně s Káďou. Dále již ovšem na takto vysoké úrovni nemohl v těchto kolektivních sportech pokračovat. Mezinárodní federace ledního hokeje totiž stanovila pravidlo, podle něhož se mezinárodních mistrovských hokejových turnajů nemohli účastnit sportovci, kteří byli v jiném sportu profesionály.

• SK Bubeneč
• AC Sparta Praha (1914–1916, 1923)
• DFC Prag (1917–1920)
• Teplitzer FK (1920–1923)
• Wiener AC

Koželuh byl však již v té době profesionální tenista. V roce 1925 se stal profesionálním mistrem světa a o sedm let později vyhrál Evropskou profesionální soutěž. Podobné tituly získával dále na mezinárodních mistrovstvích ve Francii (sedmkrát) a v USA (třikrát). Souběžně již také trénoval hráče v klubu I. ČLTK Praha. V letech 1947 až 1949 byl nehrajícím kapitánem československého daviscupového týmu. Profesionální mistr světa 1925 a 1930 a třikrát nejlepším profesionálním tenistou USA 1929, 1932 a 1937.

Syn pekařského pomocníka Josefa Koželuha a jeho ženy Marie. Měl šest bratrů a sestru. Všichni vyrostli na tenisových dvorcích LTC Praha, kde byl Josef Koželuh správcem a kde si bratři přivydělávali jako sběrači míčků[3]. Bratr Jan se stal tenisovým mistrem ČSR. Karel Koželuh se již ve čtrnácti letech stal tenisovým trenérem v Mnichově za 80 marek měsíčně, byt a stravu. Později byl trenérem i v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Francii, Holandsku a Belgii. Do Ameriky se dostal s klubem Teplitzer FC a podruhé o šest let později jako tenista profesionál. V utkání s tehdejším mistrem světa Vincentem Richardsem zvítězil 6:3, 3:6 a 6:3. Toto utkání jej nesmírně proslavilo a od té doby byl do Ameriky zván na zápasy s Tildenem, Vinesem, Budgem, Perrym, Austinem a dalšími.

V roce 1938 jej zastihlo v Americe fašistické napadení Československa když se přihlásil na velvyslanectví. Požádali ho, aby zůstal jako trenér a hráč exhibičních zápasů ve prospěch Červeného kříže a československých jednotek v zahraničí.

V Miami pak učil v prestižním klubu nejbohatší muže Ameriky jako Forda mladšího, Rockefellera a boxerského mistra světa všech vah Gene Tunneyho a další. Od Forda dokonce dostal za první lekci přepychový automobil. Po osvobození se i přes lákavé nabídky vrátil do vlasti a pracoval v tělovýchovném hnutí v různých funkcích. Vždy byl skromný, přátelský a nadbytkem peněz nezkažený kamarád, který byl ochoten pomoci, kde bylo třeba.

Od roku 1922 pobýval často na Floridě, ale po druhé světové válce si postavil v Klánovicích podobný dům, který obýval v USA. Při jednom z návratů do nového stálého sídla zemřel při autonehodě.[4]