Miroslava Hlaváčková

Miroslava Hlaváčková absolvovala střední zdravotnickou školu a poté od roku 1967 působila jako samostatná odborná pracovnice v roudnické galerii. V letech 1971–1977 studovala na Katedře dějin umění a estetiky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy (prof. J. Pešina, J. Kropáček) a obhájila diplomovou práci Antonio Porta. Dílo českého období (1977). Po rozšíření byla tato práce uznána jako rigorózní (1979).

Po celou svou profesionální kariéru pracovala jako historička umění a kurátorka v Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem, po odchodu Miloše Saxla v letech 1990–2008 jako ředitelka galerie. Spolu s Jiřím Brodským a občanským sdružením Esprit se angažovala v iniciativách za záchranu roudnického barokního pivovaru.[2] Roku 2018 kandidovala do místního zastupitelstva v Roudnici nad Labem za KDU-ČSL.[3]

V roudnické galerii zahájila svou kurátorskou činnost roku 1981 výstavou k 90. výročí narození Josefa Šímy. V 80. letech spolupracovala jako kurátorka také se Severočeskou galerií výtvarného umění v Litoměřicích, Letohrádkem Ostrov, lounskou Galerií Benedikta Rejta (tehdejší výstavní síň Luna), nebo Oblastní galerií Vysočiny v Jihlavě. V 90. letech byla autorkou výstav např. Jaroslava Šerýcha v pražském Mánesu (1993), souborné výstavy Prozařování v GMU Roudnice, Galerii umění Karlovy Vary a OGV v Jihlavě (1999–2000). V Galerii moderního umění v Roudnici nad Labem připravila řadu monografických výstav.

Roudnická galerie se za ředitelů Saxla a Hlaváčkové soustředila na umění se silným spirituálním nábojem a tvořila tak protějšek blízké lounské galerie, specializované na konstruktivní tendence a geometrickou abstrakci. Miroslava Hlaváčková byla kurátorkou objevných výstav solitérů[4] jako Jan Křížek (1999), František Dvořák (2001) nebo Jiří Štourač (2014)[5] a souborných výstav mapujících výtvarné tendence i různé obory umění napříč generací 60. let (Alfa 2000 Omega, 2000, Prostor a čas, 2005) nebo zaměřených na mezigenerační souvislosti (Prozařování, 1999, Poezie magického realismu, 2002, Průzračný svět, 2007).

Zabývala se také historií roudnické galerie[6][7] a památkami města Roudnice a okolí a vydala průvodce historií regionu (2006). Po odchodu z GMU v Roudnici představila základ sbírky GMU (August Švagrovský a jeho sbírka) v Galerii výtvarného umění v Hodoníně, Galérii Miloše Alexandra Bazovského v Trenčíne a Galerii výtvarného umění v Havlíčkově Brodě (2011). Připravila výstavy také pro Topičův salon v Praze nebo Museum Kampa – Nadaci Jana a Medy Mládkových.

Publikovala články v odborných časopisech Výtvarná kultura, Ateliér, Revue Art, Věstník AMG ČR, Vlastivědný sborník Podřipsko aj. a zpracovala hesla do Nové encyklopedie českého výtvarného umění (1995, 2006).