Miroslav Vystrčil

Během války v letech 1940–1943 absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně. V letech 1945–1950 studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v ateliéru Jaroslava Horejce, ale více byl ovlivněn klasicismem svého druhého profesora Bedřicha Stefana. Byl zprvu členem II. krajského střediska Umělecká beseda, se kterým vystavoval roku 1953, později střediska Štursa, kde se seznámil s pozdějšími členy skupiny Máj 57. S některými z nich měl společnou výstavu roku 1955 (Výstava jedenácti) v galerii ARS v Melantrichu.[1] Do skupiny Máj 57 přivedl svou mladší spolužačku Dagmar Hendrychovou a zúčastnil se první i druhé výstavy skupiny (1957, 1958). Počátkem 60. let ze skupiny Máj odešel spolu s Liborem Fárou a oba jako důvod označili sochařskou tvorbu Zbyňka Sekala.[2]

Vystrčil byl zastoupen na významných přehlídkách českého moderního sochařství: Realizace ve Špálově galerii (1961) Socha 1964, Oblastní galerie Liberec, Moderná česká plastika v rámci cyklu Socha piešťanských parkov (1968) a sochařského sympozia v pískovci Hořice (1968).

Plánovaná autorská výstava v Galerii bratří Čapků roku 1966 se neuskutečnila.[3] Bilanci jeho volné tvorby představila samostatná výstava, která proběhla v roce 1970 v Galerii Fronta v Praze a posmrtně galerie v Chebu a Náchodě. Byl zastoupen na výstavě 300 malířů, sochařů a grafiků 5 generací k 50. výročí republiky v Mánesu a Obecním domě roku 1968.

Během studií bydlel v Dušní ulici, kam se k němu načas nastěhoval Zdeněk Palcr.[4] Svůj první ateliér měl v bývalém skladu keramiky na Kampě (Hroznová 3), kde se v 50. letech scházeli umělci.[5] . Po roce 1989 kvůli změně majitele o tento ateliér přišel (dnes restaurace Velkopřevorský mlýn) a nový si zbudoval v předválečném zahradním domku v ulici Ke studánce v pražském Motole. Život v ústraní způsobil, že jeho díla nebyla zahrnuta do přehledných výstav po roce 1990 a sochař upadl v zapomnění. K nápravě došlo až díky iniciativě Marcela Fišera, který připravil retrospektivní výstavu v Chebu (2017) a s Janem Kapustou její reprízu v Náchodě (2019).

V polovině 50. let získal svou první velkou zakázku na devět reliéfních domovních znamení pro sídliště v Kladně-Kročehlavech. Ta patří k vůbec nejlepším pracím tohoto sochařského žánru spojeného se sorelou.[6]

Na prvních výstavách se skupinou Máj 57 představil sádrové akty příbuzné sochám Picassa nebo Laurense, které překvapovaly zralostí názoru i potencí dalších realizací. Byly podobného pojetí, jaké tehdy tvořili další její členové Miloslav Chlupáč a Zdeněk Palcr, ale přesvědčovaly expanzivitou pozorně rytmizovaných objemů a zvláštní lyričností.[3] Nejstarším dochovaným dílem Miroslava Vystrčila je drobný akt ženy deformovaných a nadsazených forem v jasně červené barvě. Má picassovský ráz a její reliéf poskládaný z organických fragmentů připomíná miróovské symboly, zejména charakteristický srpek býčích rohů. Stylizovaná bronzová socha býka ve formě mísy na květiny zdobila i zahradu Vystrčilova ateliéru.

Počátkem 60. let ho ovlivnily tehdejší evropské trendy, opustil modelování a začal tvořit svařované kovové plastiky a šperky. Jedna linie jeho tvorby se nesla v duchu novodobého primitivismu, druhá měla podobu elegantní modernistické zkratky ženského těla.[7]

V druhé polovině 60. let se přiklonil k abstraktním geometrizujícím plastikám a počínaje Evropským fórem v rakouském Alpbachu (1967) začal vystavovat s klubem konkretistů. Zúčastnil se soutěže na památník v Osvětimi. Po nástupu normalizace se věnoval téměř výhradně realizacím soch ve veřejném prostoru a tvořil zejména kamenné kašny a pítka. Nikdy si nezadal s komunistickým režimem a jeho díla jsou abstraktní, zcela podřízená funkci. Byl rovněž ilustrátorem a tvůrcem ceněných filmových plakátů.[8]

Při tvorbě sochařských děl do veřejného prostoru mohl uplatnit svůj technický talent, cit pro materiál a smysl pro čistý, a přitom nikoliv fádní tvar. Charakteristická pro něj byla zejména kombinace kamene a kovu. V jeho kamenných sochách se uplatňují organické tvary a křivky, které klade do kontrastu s kovovými doplňky ve tvaru koule. Vystrčilova hořická pískovcová socha ze sympozia konaného roku 1968 má podobu kamenného bloku s mohutnou bosáží v podobě nabobtnalého organického pásu.[9]

Zabýval se rovněž restaurováním kamene. V 50. letech se např. podílel na restaurování gotického arkýře Karolina.

• 
  Miroslav Vystrčil, Sochařské sympozium Hořice, 1968
• 
  Pítko, Kongresové centrum Praha, Pankrác, 1980
• 
  Miroslav Vystrčil, Pítko, Praha - Klárov
• 
  Abstraktní plastika, Praha Prosek, 1987
• 
  Bronzová reliéfní plastika, Nové Město, Petrská 18, 1978

• Marcel Fišer: Miroslav Vystrčil – Retrospektiva, Galerie výtvarného umění v Chebu 2017
• Adriana Primusová: Skupina Máj 57, Úsilí o uměleckou svobodu na přelomu 50. a 60. let, Správa pražského hradu, Praha 2007, ISBN 978-80-903876-1-4
• Ludmila Vachtová, Miroslav Vystrčil: Sochy. Katalog výstavy v Galerii Fronta, Praha 1970
• Luděk Novák, 300 malířů, sochařů, grafiků 5 generací k 50 létům republiky, SČVU Praha 1968, s. 129

• Obrázky, zvuky či videa k tématu Miroslav Vystrčil na Wikimedia Commons
• Informační systém abART: Miroslav Vystrčil
• Miroslav Vystrčil: Retrospektiva, GAVU Cheb