Miroslav Barvík

Miroslav Barvík (14. září 1919 Lužice u Hodonína2. března 1998 Brno) byl český hudební skladatel a kritik.

Miroslav Barvík
Narození14. září 1919
Lužice u Hodonína, Morava
Československo Československo
Úmrtí2. března 1998 (ve věku 78 let)
Brno
Česko Česko
Povoláníhudební skladatel a hudební kritik
ChoťSylvia Kodetová
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Život

Po maturitě v roce 1937 studoval na brněnské konzervatoři skladbu a klavír. Současně na Masarykově univerzitě studoval hudební vědu. Konzervatoř absolvoval u Václava Kaprála Symfoniettou pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo. V letech 19421944 byl soukromým žákem Vítězslava Nováka a studium dokončil mistrovským kurzem Pražské konzervatoře u Jaroslava Řídkého.

Pracoval jako učitel hudební teorie, klavíru a dirigování na Masarykově ústavu hudby F. M. Hradila v Ostravě (19421945). Po osvobození se stal kulturním referentem v Brušperku, oblastním inspektorem hudebních škol, tajemníkem brněnské konzervatoře a sbormistrem dělnického pěveckého sboru při Okresním výboru Komunistické strany v Králově Poli. V roce 1949 se stal profesorem dějin hudby a teoretických předmětů na Pražské konzervatoři a externě učil opět na brněnské konzervatoři a jiných školách. Přes nepopiratelné zásluhy na poli hudební vědy (např. práce o díle Vítězslavy Kaprálové a Leoše Janáčka) a popularizace vážné hudby (mimo jiné byl tvůrcem oblíbeného rozhlasového pořadu Hovory o hudbě) byl jednatelem Syndikátu českých skladatelů, stavovské organizace českých skladatelů vážné a populární hudby včetně muzikologů a autorů zhudebněných textů, která existovala od 20. února 1946.

V roce 1966 byl jmenován uměleckým ředitelem Státní opery v Brně (dnes Janáčkovo divadlo). Po roce 1968, tedy po příchodu sovětských vojsk na naše území, byl vyloučen z komunistické strany, protože se proti okupaci vysílalo veřejně z divadelního rozhlasu a byl z funkce ředitele odvolán. V roce 1979 odešel do důchodu. Zemřel 2. března 1998 v Brně.

Po jeho smrti, kdy byla v nekrologu v Lidových novinách zdůrazněna jeho angažovanost pro komunistický režim [1], vystoupil na obranu jeho lidských vlastností Václav Žilka [2].

Dílo

Kantáty

Orchestrální skladby

  • Symfonietta pro orchestr, ženský sbor, varhany, klavír a alt solo (1942)
  • Serenáda pro smyčce (1941)
  • Symfonie (1944)
  • Tance ze Slovácka (1949)
  • Dimitrov (rapsódie, 1952)
  • Zverbovali šohajíčka (1957)
  • Slavnostní předehra

Komorní skladby

  • Lidice (sonáta pro klavír)
  • 2 smyčcové kvartety
  • Klavírní trio „Na památku Vítězslavy Kaprálové“ (1940)
  • Sonáty a sonatiny pro klavír, violoncello, hoboj aj.

Ostatní

  • Řada písní a sborů, velmi často s politickou tematikou.
  • Hudba k filmu „Veliká příležitost
  • Scénická hudba (Dukla, Na jih od 38. rovnoběžky)

Knižní publikace

  • Základy nauky o hudbě (1945)
  • Chci umět modulovat (1947)
  • Problém estetického hodnocení hudby (1948)
  • Přehled hudební akustiky (1949)
  • Hudebníkova cesta do Sovětského svazu (1954)
  • Hovory o hudbě. O vzniku a vývoji hudebních slohů (1961)
  • Poprvé v opeře, Praha, 1963

Odkazy

Reference

  1. zpráva ČTK. Zemřel skladatel Miroslav Barvík. Lidové noviny. 7. 3. 1998, s. 12. Dostupné online. ISSN 1213-1385.[nedostupný zdroj]
  2. ŽILKA, Václav. Druhá tvář pana Barvíka. Lidové noviny. 13. 3. 1998, s. 11. Dostupné online. ISSN 1213-1385.[nedostupný zdroj]

Literatura

  • Československý hudební slovník I (A–L), 1963, SHV, Praha

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.