Miroslav Žemla

Pocházel z české rodiny, ale narodil se na Slovensku, kde jeho otec působil jako četník. V roce 1939 se s rodiči vrátil do Čech a absolvoval gymnázium v Olomouci. Jako partyzán se v závěru druhé světové války zúčastnil protifašistického odboje. V květnu 1945 vstoupil do KSČ a pokračoval ve studiu na právnické fakultě Univerzity Karlovy. Během studií se podílel na vzniku stranické organizace na univerzitě a stál také v čele akčního výboru. V roce 1948 dosáhl titulu doktora práv a od roku 1949 byl zaměstnancem ministerstva zahraničí, kde v letech 1949–1950 rychle vystřídal několik funkcí. Začínal jako referent sovětského odboru, pak působil na sekretariátu náměstka Václava Borka a na jaře 1949 byl dočasným vedoucím kádrového odboru ministerstva zahraničí. V létě 1949 se stal tajemníkem ambasády v Polsku a po krátké přípravě na Asijském odboru na ministerstvu zahraničí odjel do Afghánistánu, kde jako chargé d'affaires vedl v letech 1950–1951 diplomatické zastoupení. Po návratu do Prahy byl vedoucím Asijského odboru na ministerstvu zahraničí a v letech 1954–1955 vedl československé zastoupení v Dozorčí komisi neutrálních států v Koreji. V letech 1956–1958 byl prvním tajemníkem velvyslanectví v Číně, souběžně dvakrát v hodnosti chargé d'affaires vedl diplomatické zastoupení ve Vietnamu. V letech 1958–1964 působil znovu na ministerstvu zahraničí, mimo jiné jako vedoucí odboru OSN, několikrát vedl diplomatická jednání v USA a v roce 1964 byl vedoucím československé delegace na konferenci o odzbrojení v Ženevě.

V letech 1964–1968 byl československým velvyslancem v Kanadě, po návratu z Ottawy byl jmenován vedoucím útvaru pro analýzy a plánování na ministerstvu zahraničí (1968–1969). Na počátku normalizace byl náměstkem ministra zahraničí Jána Marka a generálním sekretářem ministerstva zahraničních věcí (1969–1971). V letech 1971–1974 byl československým velvyslancem ve Velké Británii, kde se mu nepodařilo překonat ochlazení vztahů po roce 1969 (ke konsolidaci poměrů došlo až za jeho nástupce Mečislava Jablonského). Po návratu z Londýna byl vedoucím mezinárodně-právního odboru na ministerstvu zahraničí, souběžně se zúčastnil dalších jednání v Ženevě. V letech 1978–1981 byl velvyslancem v Barmě, poté se opět vrátil na ministerstvo zahraničí, kde od roku 1987 vedl generální sekretariát. Z ministerstva zahraničí byl propuštěn na počátku roku 1990.