Miranda do Douro (město)

Panoráma města.

Malá usedlost nazývaná Miranda byla povýšena na město a stala se sídlem diecéze v roce 1545.

Město kvůli své hraniční poloze bylo v historii vždy velice problematickým místem. Například v letech 1710 a 1762 se dokonce Miranda dostala pod španělskou správu. Právě kvůli takovým událostem se biskup přestěhoval do města Bragança, které bylo méně vystaveno vnějším ohrožením. S odchodem biskupa pochopitelně následoval postupný pokles významu města jako biskupského sídla. Král José I. sice rozdělil území mezi města Bragança a Miranda, ale zřejmá chudoba Mirandy v pozdější době definitivně přesunula (v roce 1870) sídlo biskupa do Bragançy; nová diecéze dostala název Diocese de Bragança e Miranda. Stará katedrála následovala úpadek oblasti a v posledních několika staletích na ní neproběhly žádné významné práce.

Čelní pohled na středověkou katedrálu.

Katedrála byla vyprojektována v roce 1549 a stavba započala roku 1552. Vedli ji Gonçalo de Torralva a Miguel de Arruda. Projekt výstavby katedrály byl součástí typologie katedrál, nařízené králem Joãem III., s harmonickou fasádou, jejíž centrální tělo je lemováno dvěma mohutnými věžemi, a interiérem se třemi gotickými klenutými loděmi, s křížovou klenbou a viditelným žebrovím.

Hlavní oltář zhotovil Gregório Fernández, galicijský mistr z Valladolidu, tvořící v období manýrismu. Dokončen byl roku 1614. Velmi významný je také barokní pozlacený oltář Nosso Senhor da Piedade (Náš Pán soucitný).

V interiéru se dále nacházejí rekonstruované biblické výjevy v duchu renesance vyřezané do dřeva a nádherné varhany z 18. století, notně zdobené pozlacenou řezbou. Nicméně nejznámějším objektem v celé katedrále je dřevěná figurka malého Ježíše Krista Menino Jesus da Cartolinha (Ježíšek s kloboukem Cartolinha). Podle legendy představuje chlapce, který se zjevil během španělského obležení v roce 1711, aby dodal sílu vyčerpaným a vyhladovělým portugalským obráncům. Po vítězství Portugalci vyřezali jeho podobu. Chlapec měl přes hruď zavěšen malý stříbrný meč a na hlavě typický klobouk.

Hraniční řeka Douro protékající kaňonem pod městem.

Dalším zajímavým turistickým cílem v Mirandě, kromě velkého množství zachovaných starobylých domů, je Museu da Terra de Miranda (Muzeum mirandské země), jehož expozice je umístěna do bývalé radnice ze 16. století a obsahuje tradiční místní oblečení, neobvyklá zemědělská zařízení, rekonstrukci typické farmářské světnice a další zajímavosti.

Město je rovněž známé svými gastronomickými specialitami; např. tlustý šťavnatý telecí biftek „Posta Mirandesa“.