Miloslav Holman

Vyučil se zámečníkem, poté studoval na Střední průmyslové škole strojnické[3] a v letech 1940–1945 pracoval ve Škodových závodech Plzeň.[1] Od roku 1942 působil jako zpravodaj-externista v plzeňském deníku Nová doba.[1] Po druhé světové válce pracoval jako konstruktér ve strojírenských závodech v Teplicích a spolupracoval s Krušnohorským rozhlasem.[1] Poté byl redaktorem v Mladé frontě a k 16. lednu 1950 nastoupil do Československého rozhlasu.[1]

Začínal v rozhlasové stanici v Ústí nad Labem, kde se věnoval také reportérské tvorbě a vypomáhal i jako hlasatel.[1] V roce 1951 přešel na vlastní žádost do Plzně.[1] Pro svou všestrannost byl vybrán jako zpravodaj Československého rozhlasu v Moskvě (1957–1960).[1] Po návratu ze Sovětského svazu zamířil do pražské redakce Československého rozhlasu.[1]

Ve sportovní redakci, kterou krátce také vedl, reportoval především cyklistiku (mj. Závod míru), krasobruslení, kopanou a menší sporty.[1] Po reorganizaci Hlavní redakce zpravodajství přešel na vedoucí místo reportážního oddělení.[1] Byl spoluautorem sedmi rozhlasových publikací společně s Karlem Malinou, které popisovaly zákulisí domácího i světového sportu a věnovaly se i zajímavostem kolem společenského a kulturního života.[1]

Sportovní redakci vedl do roku 1984 a jako redaktor-komentátor v ní setrval až do roku 1990.[1]

V československé lize nastoupil za Technomat Teplice v jednom zápase, aniž by skóroval (3. září 1950).[2][4] Za Teplice nastupoval také v první sezoně klubu (1945/46).[2]

• U mikrofonu byli… (s Karlem Malinou, Novinář, Praha 1977)
• Letadlo z Pisy obsazeno (s Karlem Malinou, Reportér, Praha 1981)
• Co se nevešlo do mikrofonu (s Karlem Malinou, Panorama, Praha 1983)
• Co jsme do mikrofonu neřekli (s Karlem Malinou, Letokruhy, Plzeň 1993)
• S mikrofonem za sportem (s Karlem Malinou, Delta, Kladno 1997)