Karel Malina

Karel Malina se narodil v Praze, sám o sobě říkal, že pochází ze Žižkova.[2] Jako chlapec se věnoval sportu, zejména fotbalu, volejbalu nebo stolnímu tenisu.[2] Absolvoval obchodní školu[2] a hned po maturitě nastoupil do zaměstnání v Československém rozhlase, kde pracoval nejprve jako stenotypista.[3] Později začal vytvářet reportáže ze sportovních akcí a pracoval tak vedle reportérů Josefa Laufera nebo Otakara Procházky. U sportu v rozhlase zůstal i po vzniku sportovní redakce.[4]

Po rozhlasových vlnách zprostředkovával posluchačům v Československu největší úspěchy sportovců v 60. letech, včetně účasti fotbalistů v semifinále mistrovství světa 1962 v Chile (společně s Oskarem Manou) nebo zlatých olympijských medailí gymnastky Věry Čáslavské.[3] Její sestavu na bradlech na olympijských hrách 1968 v Mexiku komentoval těmito emotivními slovy: „Věrka se dostává na horní žerď, kmih, nespadla, Ježíši Maria, přátelé. To bylo nádherné a stůj, stůj, výborně, zlato patří Československu.“[4]

Vynikal sametovou barvou svého barytonu,[5] pohotovostí[4] i vysokou jazykovou úrovní, ke které ho dovedl v začátcích jeho zkušenější kolega Otakar Poláček.[2] Ze svých zážitků napsal se spoluautory několik knih, zejména soubor rozhlasových reportáží Letadlo do Pisy obsazeno. Napsal také biografickou publikaci o Josefu Lauferovi.

Působil rovněž např. v Radě expertů, poradním orgánu ředitele Antidopingového výboru ČR.[6]

Byl ženatý, měl dva syny – Karla, který byl sportovním redaktorem ČTK,[7] a Jana, který hrál volejbal a je volejbalovým trenérem.[8]

V roce 2004 obdržel od Mezinárodního olympijského výboru cenu Sport and Media.[5] V roce 2010 byl za propagaci olympijských myšlenek oceněn Cenou Oty Pavla, kterou uděluje Český olympijský výbor.[12] O rok později ho Českomoravský fotbalový svaz vyznamenal Cenou Václava Jíry.[13] Za rozvoj českého hnutí fair play se stal laureátem ceny Mezinárodního klubu fair play při UNESCO.[3]

• U mikrofonu byli… (s Miloslavem Holmanem, Novinář, Praha 1977)
• Letadlo z Pisy obsazeno (s Miloslavem Holmanem, Reportér, Praha 1981)
• Co se nevešlo do mikrofonu (s Miloslavem Holmanem, Panorama, Praha 1983)
• Rozhlasový reportér Josef Laufer (Novinář, Praha 1985)
• S mikrofonem za zdravím (s Antonínem Pečenkou, Videonpress, Praha 1985)
• Co jsme do mikrofonu neřekli (s Miloslavem Holmanem, Letokruhy, Plzeň 1993)
• S mikrofonem za sportem (s Miloslavem Holmanem, Delta, Kladno 1997)