Miloš Deyl

Narodil se jako prostřední ze tří synů v rodině řídícího učitele školy ve Smidarech. V letech 1925–1929 studoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy v Praze a v roce 1931 zde dosáhl doktorské hodnosti (disertační práce: Příspěvek k poznání stavů koncentrace vodíkových iontů k asociacím rostlinným). V roce 1933 byl jmenován odborným úředníkem Národního muzea v Praze, v roce 1946 dosáhl hodnosti zemského muzejního rady. V botanickém oddělení Národního muzea v Průhonicích pak pracoval do roku 1976.

Během okupace se podílel na šifrování zpráv v odbojové skupině ÚVOD (vyznamenán Československou vojenskou medailí za zásluhy prvního stupně), v roce 1944 byl totálně nasazen v cihelně v Novém Bydžově.

V manželství s Blaženou, roz. Straširybkovou, se mu narodila dcera Blanka a syn Vladimír.

Vedle floristiky se zabýval taxonomií rostlin, v monografii rodu „Sesleria, pěchava“ (Study of the genus Sesleria), vydané v roce 1946. Mnoha botaniky je pokládán za otce české ekologie díky rozsáhlému dílu o rostlinách, půdě a klimatu masivu hory Pop Ivan v Karpatech (Plants, soil and climate of Pop Ivan, Synecological study from Carpathian Ukraina). Na tuto studii, která vyšla v roce 1940, navazují i současné výzkumy v pohoří Karpat ("Deyl Centre for Alpine Studies", resp. "Deyl alpine research station in Maramures Mountains"). Důležitá je práce Plevele polí a zahrad, ilustrovaná Otto Ušákem a vydaná v roce 1956. Podílel se na práci Historický vývoj organismů (Vladimír Novák a kol.).

Každoročně podnikal více cest po českých zemích, Slovensku a bývalé Podkarpatské Rusi, aby si dokonale osvojil znalost místní květeny. Na mnohých cestách doprovázel F. A. Nováka (Černá Hora a Srbsko), Pavla Sillingera (Hercegovina a Černá Hora), Ivana Klášterského (Bulharsko), Alberta Piláta (Srbská Makedonie, Švýcarsko pro srovnání vegetačních poměrů švýcarských Alp a slovenských Tater, Alpinky, 1939), Karla Domina, Vladimíra Krajinu. Z cest po Evropě přivezl rozsáhlý herbářový materiál.