Miloš Budík

Fotografovat začal v šestnácti letech a již velmi brzy dosáhla kvalita jeho prací mimořádné výše a osobitého rukopisu.[1] Koncem padesátých let začal zasílat na mezinárodní fotografické soutěže amatérské tvorby svá díla. V tehdejším Československu patřil Miloš Budík k nejúspěšnějším fotografům, a to nejen v počtu snímků přijatých na výstavy, ale i v prestižních mezinárodních akcí, kterých se zúčastňoval.[2] Studoval na pražské FAMU, ale studia z rodinných důvodů přerušil a nikdy nedokončil.

Ve svých 25 letech s etablovanými fotografy Karlem Otto Hrubým a Vilémem Reichmannem vytvořil publikaci „Brno“. Knihu doprovází verše Jana Skácela a Ludvíka Kundery. Kvalitou jde o dodnes nepřekonanou publikaci o moravské metropoli.[2]

V roce 1965 vznikla skupina VOX – Miloš Budík, Jan Beran, Antonín Hinšt, Karel Otto Hrubý, Soňa Skoupilová, Vladimír Skoupil a Josef Tichý. Společně vytvářeli výstavní soubory, např. Variace, nebo Svět absurdit. V té době pracoval Miloš Budík pro časopis Host do domu, bulletin Dokořán a nastoupil do redakce časopisu Věda a život. Zde se věnoval dokumentární fotografii. Při dokumentární práci na fotografiích operace srdce spolupracoval s kardiochirurgem Janem Navrátilem.

Po rozpadu uskupení VOX v sedmdesátých letech se Miloš Budík zabýval krajinářskou fotografií. Zaměřil se především na fotografie z oblasti Vysočiny. Nechával se ovlivnit tvorbou svých přátel Karlem Otto Hrubým a Milošem Spurným. Mimo krajinářskou tvorbu se zúčastňoval se fotografických soutěží jako porotce.[3] Vytvořil také portrétní galerii osobností literatury, divadla, lékařství, vědy a sportu.

Jeho autorské fotografie jsou zastoupeny v mnoha umělecko-historických sbírkách u nás i v zahraničí. V roce 2007 obdržel za své dílo Cenu města Brna. Fotografické dílo Miloše Budíka patří k tomu nejlepšímu, co bylo v československé fotografii vytvořeno.[4]

K pětasedmdesátým narozeninám Miloše Budíka uspořádal v roce 2010 Dům umění města Brna v Domě pánů z Kunštátu výstavu Rozhovor o světle. Kurátor Lukáš Bártl připravil výběr nejdůležitějších období Budíkovy tvorby.[5] K jeho osmdesátým narozeninám pak uspořádala v roce 2015 stejná instituce retrospektivní výstavu v Galerii Jaroslava Krále v budově Domu umění města Brna (kurátorka Jana Vránová).[6] V letech 2020–2021 proběhly jeho retrospektivní výstavy v knihovně Karla Dvořáčka ve Vyškově, v Horácké galerii v Novém Městě na Moravě a v galerii Díra v Domě kultury města Ostravy.[7][8][9]

• Brno – Karel Otto Hrubý,Vilém Reichmann, Miloš Budík, Brno 1964
• Brno v 80 barevných fotografiích – Miloš Budík, Eva Samková, Praha 1976
• Kraj plný slunce – Karel Otto Hrubý, Karel Blažek, Miloš Budík, Brno 1977
• Státní filharmonie – Miloš Budík, Brno 1977
• Janáček a Hukvaldy – Miloš Budík, Bohumír Štědroň, Jiří Fukač, Praha 1984
• Jihomoravský kraj – Karel Blažek, Miloš Budík, Miroslav Myška Brno 1988
• Bomby nad Brnem – Miloš Budík, Milena Flodrová, Zdeněk Muller et al., Brno 2005

• 
  Braniborská brána, Berlín
• 
  Americký jazzový klarinetista Edmond Hall
• 
  Fotografie rozečtené Čapkovy knihy Povídky z jedné kapsy, povídka Naprostý důkaz, poslední stránka, kterou matka M. Budíka četla před smrtí
• 
  Křídlovka, hudební nástroj drží pan Antoš, kapelník kapely která vždy uváděla sportovní utkání herci-novináři, zimní stadion 1960, utkání v hokeji
• 
  První girlandy na Masarykově (třídě Vítězství), instalované ke strojírenskému veletrhu, Brno 1962