Milan Stojadinović

Milan Stojadinović (4. srpna 1888, Čačak - 24. října 1961, Buenos Aires) byl jugoslávský politik, právník, národohospodář, ekonom. V meziválečné Jugoslávii zastával pozici předsedy vlády.

Milan Stojadinović
předseda vlády
Království Jugoslávie
Ve funkci:
24. červen 1935  5. únor 1939
PředchůdceBogoljub Jevtić
NástupceDragiša Cvetković
Stranická příslušnost
ČlenstvíJugoslávské radikální společenství

Narození4. srpna 1888
Čačak, Srbsko
Úmrtí24. října 1961(ve věku 73 let)
Buenos Aires, Argentina
NárodnostSrbové
Alma materPrávnická fakulta Bělehradské univerzity
Profesepolitik, právník, ekonom a vysokoškolský učitel
NáboženstvíSrbská pravoslavná církev
Oceněnívelkokříž Řádu Bílého lva (1936)
CommonsMilan Stojadinović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Již v období první světové války působil na ministerstvu financí, následně - v Pašićově vládě - byl s krátkou přestávkou ministrem financí[1]. Od června 1935 byl předsedou jugoslávské vlády, do níž zapojil i reprezentanty Slovinců a Muslimů. Upustil od násilného prosazování ideje jugoslávství (znovu bylo povoleno užívání národních symbolů) a represí vůči umírněné opozici.[2] Pokoušel se o dohodu s Chorvaty, se kterými se vztahy ke konci 30. let ze strany Bělehradu horšily.

Při prosazování konkordátu s Římem hrozila jemu i členům jeho vlády exkomunikace ze srbské pravoslavné církve.[1] Stojadinović nakonec návrh z jednání stáhl. Kromě funkce předsedy vlády vykonával také funkci ministra zahraničí, přičemž v zahraniční politice se zaměřoval na vytváření nových přátelských vztahů (s Německem, Itálií a Bulharskem), což bylo ze strany jugoslávských spojenců sledováno s občasnou nedůvěrou. Jeho vládě se podařilo ovšem podepsat s Francií a zároveň i s Itálií, které měla pro bělehradskou vládu nepříliš uspokojivé zájmy v Jugoslávii, důležité smlouvy.

Podobně jako v mnohých jiných státech i v Jugoslávii vznikly oddíly věrné Stojadinovićovi, jejichž příslušníci se vyznačovali nošením zelených košil a pozdravem Vodja (Vůdce). Z funkce Stojadinović odstoupil v únoru 1939 pro neshody v chorvatské otázce.

Po druhé světové válce dožil v Argentině, kde mimo jiné působil také jako poradce prezidenta v ekonomických otázkách.

Reference

  1. Článek na stránkách srbského deníku Glas Javnosti (srbsky)
  2. PELIKÁN, Jan, a kol. Dějiny Srbska. Praha: Nakladatelství Lidové noviny, 2005. ISBN 80-7106-671-0. S. 354. Dále jen Dějiny Srbska.

Související články

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.