Milan Stojadinović

Milan Stojadinović (4. srpna 1888, Čačak - 24. října 1961, Buenos Aires) byl jugoslávský politik, právník, národohospodář, ekonom. V meziválečné Jugoslávii zastával pozici předsedy vlády.

Milan Stojadinović
předseda vlády Království Jugoslávie
Ve funkci: 24. červen 1935 – 5. únor 1939
Předchůdce	Bogoljub Jevtić
Nástupce	Dragiša Cvetković
Stranická příslušnost
Členství	Jugoslávské radikální společenství
Narození	4. srpna 1888 Čačak, Srbsko
Úmrtí	24. října 1961(ve věku 73 let) Buenos Aires, Argentina
Národnost	Srbové
Alma mater	Právnická fakulta Bělehradské univerzity
Profese	politik, právník, ekonom a vysokoškolský učitel
Náboženství	Srbská pravoslavná církev
Ocenění	velkokříž Řádu Bílého lva (1936)
Commons	Milan Stojadinović
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Již v období první světové války působil na ministerstvu financí, následně - v Pašićově vládě - byl s krátkou přestávkou ministrem financí[1]. Od června 1935 byl předsedou jugoslávské vlády, do níž zapojil i reprezentanty Slovinců a Muslimů. Upustil od násilného prosazování ideje jugoslávství (znovu bylo povoleno užívání národních symbolů) a represí vůči umírněné opozici.[2] Pokoušel se o dohodu s Chorvaty, se kterými se vztahy ke konci 30. let ze strany Bělehradu horšily.

Při prosazování konkordátu s Římem hrozila jemu i členům jeho vlády exkomunikace ze srbské pravoslavné církve.[1] Stojadinović nakonec návrh z jednání stáhl. Kromě funkce předsedy vlády vykonával také funkci ministra zahraničí, přičemž v zahraniční politice se zaměřoval na vytváření nových přátelských vztahů (s Německem, Itálií a Bulharskem), což bylo ze strany jugoslávských spojenců sledováno s občasnou nedůvěrou. Jeho vládě se podařilo ovšem podepsat s Francií a zároveň i s Itálií, které měla pro bělehradskou vládu nepříliš uspokojivé zájmy v Jugoslávii, důležité smlouvy.

Podobně jako v mnohých jiných státech i v Jugoslávii vznikly oddíly věrné Stojadinovićovi, jejichž příslušníci se vyznačovali nošením zelených košil a pozdravem Vodja (Vůdce). Z funkce Stojadinović odstoupil v únoru 1939 pro neshody v chorvatské otázce.

Po druhé světové válce dožil v Argentině, kde mimo jiné působil také jako poradce prezidenta v ekonomických otázkách.