Mikuláš I. Opavský

V říjnu 1260[2] se pro něj otec snažil získat nástupnické právo, odpověď papeže Alexandra IV. byla co se týče legitimizace příznivá, papežská bula ovšem měla dodatek, podle kterého se dědická práva nevztahovala na český trůn. Přemysl toto rozhodnutí přijal celkem snadno (umožňovalo mu to ospravedlnit rozvod s Markétou Babenberskou).

V listopadu 1269 mu byla vydělena opavská provincie, což znamenalo jistý zásah do tradičního rozdělení Moravy na tři úděly. Opavsko získalo svébytný statut, a to na úkor Olomoucka. V listině z 4. července 1269 vystupuje Mikuláš poprvé jako pán Opavy (dominus Opavie).[2]

V bitvě na Moravském poli (1278) bojoval po otcově boku.

Po prohrané bitvě strávil tři roky v uherském zajetí. V létě 1281 byl Mikuláš po zaplacení výkupného propuštěn ze zajetí a vrátil se na Opavsko.[4]

Na Opavském Hradci v té době sídlila královna vdova Kunhuta Uherská a její milenec Záviš z Falkenštejna. Po svém návratu z uherského zajetí se na Opavsku ujal svých práv Mikuláš a Záviš s Kunhutou museli Opavsko opustit.[pozn. 1] V lednu 1285 v Chebu došlo k dalšímu sblížení mezi Habsburky a Mikulášem Opavským, kterého Rudolf Habsburský chápal jako protiváhu Záviše z Falkenštejna. Ještě v únoru toto sblížení stvrdil i sňatek Mikuláše s Rudolfovou vzdálenou příbuznou Adelheidou.[10] V lednu 1289 (ve stejnou dobu, kdy byl uvězněn Falkenštejn) přišel v Mikulášově doprovodu na pražský dvůr Kazimír Bytomský, první z polských velmožů, kteří složili lenní slib Václavovi II. Do českých dějin se Mikuláš Opavský asi nejvýrazněji zapsal tím, že v srpnu 1290 nechal před hradem Hluboká popravit Záviše z Falkenštejna.

Když získal Václav II. polskou korunu, stal se jeho nemanželský bratr starostou krakovským a „capitanus regni Poloniae“, Václavovým zástupcem v Polsku a de facto místokrálem.

Po zavraždění Václava III. v Olomouci v roce 1306 se Mikuláš pokusil opětovně opanovat Opavsko. Po jeho počátečním přijetí se proti němu pravděpodobně v roce 1308 vzbouřila místní šlechta a Mikuláše vyhnala. Povstání opavské šlechty pravděpodobně souviselo s rezignací Habsburků na boj o české království po smrti německého krále Albrechta. Mikuláš se poté uchýlil do Plumlova či do Brna, kde nechal znovu vybudovat minoritský kostel svatých Janů. V témže kostele byl 26. července 1318 pohřben „dosti jsa chud na statky, ale bohat na ctnosti“.[11]

Od roku 1308 držel pak Opavsko lehnický kníže Boleslav, který jej zabral jako náhradu za nevyplacené věno své manželky Markéty, sestry krále Václava III. Teprve krátce před svou smrtí se dočkal Mikuláš určité satisfakce, když jeho syn Mikuláš II. složil do rukou českého krále Jana lenní slib a mohl převzít opavské knížectví do přímé správy.[11]