Mikuláš II. Gorjanský

Mikuláš II. Gorjanský nebo Mikuláš Gorjanský mladší (chorvatsky Nikola II. Gorjanski, maďarsky Garai Miklós , 1367? - 1433) byl uherský palatin a bán Chorvatska, Slavonie a Dalmácie jakož i Mačvy, Usory, Bačky a Banátu a také švagr krále Zikmunda, jehož byl spolehlivým přítelem a oddaným přívržencem a na jehož dvoře zastával významný post. Byl jedním ze zakládajích členů Dračího řádu[1] a opakovaně býval jmenován místodržitelem království.

Mikuláš II. Gorjanský
Bán chorvatský, dalmátský a slavonský
Narození 1367?
Úmrtí 1433
Manželka dcera Lazara Hrebeljanoviće
Anna Celjská
Potomci Mikuláš III. Gorjanský
Kateřina Gorjanská
Ladislav II. Gorjanský
Petr Gorjanský
Dorota Gorjanská
Ilona Gorjanská
Dynastie Gorjanští
Otec Mikuláš I. Gorjanský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Život

Narodil se jako syn uherského palatína Mikuláše I. Gorjanského, který byl popraven v době sporu o uherský trůn, kdy stál na straně královny Alžběty. Mikuláš se na rozdíl od otce přiklonil na stranu Zikmunda Lucemburského a soustředil okolo sebe tzv. šiklóšskou ligu, která roku 1401 zachránila zajatého krále z rukou nespokojených uherských magnátů, kteří mu zazlívali obsazování zemských úřadů cizinci a nemravný život. Zaručil se vlastním synem a dosáhl tak převozu panovníka na svůj hrad Šiklóš.[2] Výsledkem byla dohoda a Zikmundovy a Mikulášovy zásnuby s dcerami Heřmana Celjského[3] Václav IV. ocenil Mikulášovu zásluhu na propuštění bratra rentou a přijetím do svého rytířského řádu.[4] Zikmund roku 1402 jmenoval Mikuláše uherským palatínem[5] a Mikuláš v následné občanské válce o uherskou korunu zůstal věrně stát na jeho straně.[6] Měl na Zikmunda velký vliv, roku 1408 byl společně se synem Janem jedním ze zakládajích členů Dračího řádu a roku 1416 mu král udělil výsadu ozdobit svůj erb zlatou korunou.[7] V roce 1420 doprovázel krále do Čech, kde se nechal Zikmund korunovat českým králem.[8] V čase královy nepřítomnosti býval[9][10][11] společně s královnou a ostřihomským arcibiskupem místodržitelem království. Král jej opakovaně pověřoval diplomatickými misemi do Polska[12] a západní Evropy.[13] Zemřel po nemoci roku 1433.

Odkazy

Reference

  1. DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Barbora Celjská. Čierna kráľovná. Životný príbeh uhorskej, rímsko-nemeckej a českej kráľovnej [1392 - 1451]. [s.l.]: Vydavateľstvo Rak, 2014. ISBN 978-80-85501-60-5.
  2. DVOŘÁKOVÁ, Daniela. Rytier a jeho kráľ. Stibor zo Stiboríc a Žigmund Luxemburský. [s.l.]: Vydavateľstvo Rak, 2010. ISBN 978-80-8550-146-9.
  3. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 30
  4. Rytier a jeho kráľ, str. 85
  5. Rytier a jeho kráľ, str. 86
  6. Rytier a jeho kráľ, str. 88
  7. Rytier a jeho kráľ, str. 246
  8. Rytier a jeho kráľ, str. 425
  9. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 81
  10. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 148
  11. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 161
  12. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 46
  13. Barbora Celjská. Čierna kráľovná, str. 95

Externí odkazy

This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.