Mikuláš II. Gorjanský

Narodil se jako syn uherského palatína Mikuláše I. Gorjanského, který byl popraven v době sporu o uherský trůn, kdy stál na straně královny Alžběty. Mikuláš se na rozdíl od otce přiklonil na stranu Zikmunda Lucemburského a soustředil okolo sebe tzv. šiklóšskou ligu, která roku 1401 zachránila zajatého krále z rukou nespokojených uherských magnátů, kteří mu zazlívali obsazování zemských úřadů cizinci a nemravný život. Zaručil se vlastním synem a dosáhl tak převozu panovníka na svůj hrad Šiklóš.[2] Výsledkem byla dohoda a Zikmundovy a Mikulášovy zásnuby s dcerami Heřmana Celjského[3] Václav IV. ocenil Mikulášovu zásluhu na propuštění bratra rentou a přijetím do svého rytířského řádu.[4] Zikmund roku 1402 jmenoval Mikuláše uherským palatínem[5] a Mikuláš v následné občanské válce o uherskou korunu zůstal věrně stát na jeho straně.[6] Měl na Zikmunda velký vliv, roku 1408 byl společně se synem Janem jedním ze zakládajích členů Dračího řádu a roku 1416 mu král udělil výsadu ozdobit svůj erb zlatou korunou.[7] V roce 1420 doprovázel krále do Čech, kde se nechal Zikmund korunovat českým králem.[8] V čase královy nepřítomnosti býval[9][10][11] společně s královnou a ostřihomským arcibiskupem místodržitelem království. Král jej opakovaně pověřoval diplomatickými misemi do Polska[12] a západní Evropy.[13] Zemřel po nemoci roku 1433.