Klinopád

Název rodu byl uveřejněn Linném v knize Species plantarum roku 1753. Patří do podčeledi Nepetoideae, tribu Menthae a subtribu Menthinae; jeho lektotypem je klinopád obecný (Clinopodium vulgare). Je součástí taxonomicky obtížné skupiny rodů Calamintha – Satureja – Micromeria – Acinos – Clinopodium, mezi nimiž docházelo v minulosti k mnoha přesunům. Jejich vzájemné příbuzenské vazby a přesné systematické vymezení byly (a stále jsou) bouřlivě diskutovány a pravděpodobně dosud nebyly definitivně vyřešeny. Otázkou je také zahrnutí zhruba 40 druhů vyskytujících se výhradně ve Střední a Jižní Americe, které dle fylogenetických studií formují samostatný klad v rámci rodu a někteří autoři je vydělují do samostatného rodu Gardoquia. Jiné zdroje pojímají naopak rod velmi široce a zahrnují do něho mnoho drobnějších rodů včetně kompletních rodů Calamintha, Acinos a několika dalších.[1]

Clinopodium alpinum

Clinopodum serpyllifolium

Clinopodium mimuloides, Kalifornie

Jsou to obvykle vytrvalé byliny, mimo české území i polokeře a keře, často aromatické. Listy jsou vstřícné, obvykle jednoduché, celokrajné nebo zubaté. Květy jsou v zásadě oboupohlavné, uspořádané v krátkých vstřícných vidlanech nebo lichopřeslenech, rozlišené na srostlý trubkovitý kalich s pěti laloky a dvoupyskatou korunu. Ze čtyř tyčinek jsou někdy dvě přeměněny na jalová staminodia, u funkčně samičích květů jsou někdy zcela zakrnělé. Plody jsou tvrdky.[1]

Chápeme-li rod široce, pak se jeho zástupci přirozeně vyskytují v mírných, subtropických i tropických oblastech na všech kontinentech s výjimkou Austrálie a Antarktidy. Chybí též v subarktické Severní Americe, v jižní Africe, v Brazílii, na ruském Dálném východě nebo v Grónsku. Jejich obvyklým biotopem jsou světlé lesy a lesní lemy, sušší širokolisté trávníky nebo středomořská či vysokohorská křovinná vegetace.

Původním druhem v české květeně je klinopád obecný (Clinopodium vulgare). Tato vytrvalá, někdy na bázích dřevnatějící bylina s bílými nebo růžovofialovými květy vyrůstá roztroušeně až hojně na většině území ČR, převážně v teplomilných doubravách, světlejších dubohabřinách, vápnomilných bučinách a suťových lesích, na pasekách, v lesních lemech, křovinách nebo širokolistých suchých trávnících.[5] Na sutích, skalních výchozech a v málo zapojených suchých trávnících roste též pamětník rolní (Clinopodium acinos), řazený ale českými zdroji zpravidla do samostatného rodu.[6] Další druhy zde příležitostně zplaňují z kultury.

Clinopodium corsicum, endemit ostrova Korsika

Některé druhy jsou pro větší obsah aromatických silic využívány v tradiční medicíně, například Clinopodium bolivianum v Andách[2]; natí marulky šantovité (Clinopodium nepeta) se v Itálii aromatizují likéry nebo se využívá jako koření.[3] Další jsou pěstovány jako okrasné trvalky, například marulka velkokvětá (Clinopodium grandiflorum).

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Bergminzen na německé Wikipedii.

• Obrázky, zvuky či videa k tématu klinopád na Wikimedia Commons