Mikołaj Kański

Vytudoval práva na Vídeňské univerzitě a Lvovské univerzitě. V roce 1841 byl z univerzity vyloučen po své politické aktivity. Jako student byl aktivní v tajných demokratických spolcích ve Lvově a Vídni. Byl aktivní i jako literát. Orientován byl slavjanofilsky, spolupracoval s českými studentskými předáky. V roce 1845 působil jako revoluční agitátor v Haliči. Při návratu z mise do Vídně byl zatčen a odsouzen k smrti, později zmírněno na osm (podle jiného zdroje osmnáct) let žaláře na brněnském Špilberku. Roku 1848 byl propuštěn na amnestii.[2][1]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do politického dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen na rakouský ústavodárný Říšský sněm.[1] Zastupoval volební obvod Gdów v Haliči. Uvádí se jako publicista, měšťan.[3] Patřil ke sněmovní levici.[4] Na sněmu se spojil s představiteli statkářů a legalistů a odmítl tak radikálně liberální ústavní návrhy Ludwiga von Löhnera. V roce 1848 vydal brožuru o otázce polského rolnictva. Podporoval třídní solidaritu venkova a respektování práv šlechtických velkostatkářů.[1]

V roce 1850 získal titul doktora práv. Jako advokát působil v Tarnówě a pak od 60. let v Krakově, kde se stal roku 1869 prezidentem advokátní komory.[1][2]