Michele Facchinetti

Vystudoval piaristické gymnázium v Koperu. V roce 1840 absolvoval práva na Padovské univerzitě. Od roku 1837 působil v rodné Vižinadě. Byl literárně činný. Psal básně. Inspirovali ho Alessandro Manzoni a Pindemonte. V roce 1847 napsal báseň Frate Felice, která se zabývá náboženskými i politickými tématy. Spolupracoval s Besenghim degli Ughi na vydávání listu La Favilla, který založil Antonio Madonizza. Toto terstské periodikum bylo orientováno ve směru romantismu, italského vlastenectví a protirakousky. Publikoval v Osservatore Triestino, Il Messagiero dell’Adria nebo Giornale di Gorizia.[1][2] Roku 1849 se uvádí jako Michael Facchinetti, soukromník ve Vižinadě.[3][4]

Během revolučního roku 1848 se zapojil do veřejného dění. Ve volbách roku 1848 byl zvolen i na ústavodárný Říšský sněm. Zastupoval volební obvod Motovun. Tehdy se uváděl coby soukromník.[5] Rezignoval v prosinci 1848 ze zdravotních důvodů (mj. uvedl, že nemůže snášet zdejší klima).[6]

Od roku 1850 až do své smrti vydával jím založený dvoutýdeník Il Popolano d'Istria. V roce 1865 posmrtně vyšel soubor jeho díla Poesie e prose di Michele Fachinetti istriano.[1][2]