Mil Mi-28

Mil Mi-28 (kód NATO "Havoc") je ruský bitevní vrtulník určený k boji proti tankům a obrněným vozidlům. Vznikl během 80. let 20. století z typu Mi-24. Jeho vývoj zahájený v roce 1972 inicioval vývoj AH-64 Apache, jehož má být Mi-28 protiváhou. Mi-28 je úzce specializován pro boj s obrněnými vozidly a tanky a není určen pro převoz osob nebo nákladu jako Mi-24, přesto však disponuje malým prostorem pro transport 3 pasažérů, který měl umožnit záchranu posádek sestřelených vrtulníků. Při konstrukci se počítalo s možností snadného leteckého transportu a sestavení v místě nasazení. Maximální rychlost vpřed činí asi 300 km/hod, rychlost do boku a vzad asi 100 km/hod. Rychlost otáčení kolem vertikální osy ve visu (nehybné zavěšení ve vzduchu) se pohybuje kolem 45°/sec.

Mi-28
Mi-28N
Určeníbitevní vrtulník
VýrobceRuské vrtulníky
Rostvertol
ŠéfkonstruktérMarat Nikolajevič Tiščenko
První let10. listopadu 1982[1]
Zařazeno15. října 2009 (Mi-28N)[2]
Charakterve službě[3]
UživatelRuské letectvo
Irácké letectvo
Alžírské letectvo
Výroba1982–dosud
Vyrobeno kusů126
Cena za kus15–16 mil. USD (2002)[zdroj?!]
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Vývoj

První prototyp stroje (ev. č. 022) vzlétl 10. listopadu 1982. Vývoj vrtulníku dále pokračoval a sériově se začal vyrábět od prosince 1987 v závodě Rosvertol v Rostově na Donu. Postupně docházelo k modernizacím, které využívaly technického a technologického pokroku. V lednu 1988 byl zalétnut prototyp verze Mi-28A (ev. č. 032) s výkonnějšími motory a čtyřlistým vyrovnávacím rotorem, který nahradil dosavadní třílistý. V roce 1991 byl dokončen druhý exemplář Mi-28A (ev. č. 042), avšak v roce 1993 byl program zrušen ve prospěch konkurenčního typu Kamov Ka-50.

Dne 14. listopadu 1996 byl zalétán prototyp verze Mi-28N (ev. č. 014), který je určen k boji i v noci. Vrtulník je vyzbrojen automatickým leteckým kanónem Šipunov 2A42 ráže 30 mm, řízenými i neřízenými raketami různých variant. Mi-28 má plně pancéřovanou kabinu včetně skel, která by odolá zásahům projektilů ráže 7,62 a 12,7mm a střepinám munice do ráže 20mm.[4] V březnu 2004 byl dokončen druhý prototyp (ev. č. 024) s novou hlavou a listy nosného rototu a upraveným palivovým systémem. Ruská armáda obdržela první prototypy Mi-28 k testům v roce 2004. První ze tří objednaných předsériových strojů byl zalétán 25. ledna 2005 (výr. č. 01-01, ev. č. 32).

Dne 23. ledna 2008 bylo oznámeno, že firma Rostvertol zahájila v Rostově na Donu velkosériovou výrobu vrtulníku Mi-28N Night Hunter.[5]

V únoru roku 2011 bylo ve výzbroji ruských vzdušných sil 24 kusů Mi-28.[6]

Uživatelé
Havárie vrtulníku Mil Mi-28 2. srpna 2015 ve výcvikovém prostoru Dubroviči v Rjazaňské oblasti.
Alžírsko Alžírsko
Irák Irák
  • Irácké armádní letectvo[7]
Rusko Rusko

Specifikace (Mi-28N)
Schéma Mil-28

Zdroj:RIA Novosti,[8] Russian Helicopters, JSC[9], Jane's All The World's Aircraft 2000–2001[10]

Technické údaje
  • Osádka: 2
  • Délka: 17,01 m
  • Rozpětí: 4,88 m
  • Výška: 3,82 m
  • Průměr rotoru: 17,2 m
  • Plocha rotoru: 232,35 m²
  • Prázdná hmotnost: 8 590 kg
  • Hmotnost (naložen): 10 700 kg
  • Maximální vzletová hmotnost: 11 500 kg
  • Pohonná jednotka: 2× turbohřídelový motor Klimov TV3-117VMA-SB3, každý o výkonu 1 636 kW (2 194 hp)

Výkony
  • Maximální rychlost: 320 km/h
  • Cestovní rychlost: 270 km/h
  • Dolet: 435 km
  • Bojový dolet: 200 km
  • Přeletový dolet: 1 100 km
  • Vytrvalost: 2 hodiny
  • Dostup: 5 700 m
  • Počáteční stoupavost: 13,6 m/s
  • Plošné zatížení rotoru: 49,5 kg/m²
  • Poměr výkon/hmotnost: 0,31 kW/kg

Výzbroj
  • Kanony: 1× kanon Šipunov 2A42 ráže 30 mm (250 střel)
  • Závěsy: Dva pylony pod každým křídlem k upevnění pum, raket a závěsů na granáty. Hlavní konfigurace výzbroje zahrnují:
    • 16 protitankových střel Ataka-V a 40 raket S-8 nebo
    • 16 protitankových střel Ataka-V a 10 raket S-13 nebo
    • 16 protitankových střel Ataka-V a dvě pouzdra na kanon UPK-23-250 obsahující kanon ráže 23 mm GŠ-23L s 250 střelami
    • Ostatní výzbroj: Protitankové střely 9K121 Vichr a 9M123 Chrizantema, rakety vzduch-vzduch "Iz 305" LMUR AGM/ATGM, 8 Igla-V a Vympel R-73, 2 minové výmětnce KMGU-2

Odkazy

Reference
  1. ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky - Vrtulníky. 1. vyd. Praha: Magnet-press, 1994. ISBN 80-85847-13-2.
  2. Журнал Взлёт: ВВС России передано еще шесть Ми-28Н [online]. Take-off.ru, 8 October 2011 [cit. 2019-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-02-2012. (anglicky)
  3. Министарство одбране РФ увело у оперативну употребу "Ноћне ловце" Ми-28Н [online]. 2013-12-31 [cit. 2019-09-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-01-10. (anglicky)
  4. MI-28 Havoc-Russian military analysis [online]. Warfare.be [cit. 2014-03-15]. Dostupné online. (anglicky)
  5. Bojové vrtulníky Mi-28N pro ruskou armádu [online]. ATM on-line, 2008-01-29 [cit. 2008-01-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-02-01. (česky)
  6. MI-28 Havoc, Russian Arms, Military Technology, Defense Analysis of Russian Military Forces [online]. Warfare.ru, 18 April 2006 [cit. 2011-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-02-2013. (anglicky)
  7. World Air Forces 2019 [online]. Flightglobal Insight, 2019 [cit. 2019-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 23 January 2019. (anglicky)
  8. Ми-28Н "Ночной охотник". РИА Новости. 2011. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7 March 2014. (anglicky)
  9. Mi-28NE "Night Hunter" [online]. Russian Helicopters [cit. 2014-03-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 12 January 2014. (anglicky)
  10. Jane's all the World's Aircraft 2000–01. Redakce Jackson Paul. 91st. vyd. Coulsdon, Surrey, United Kingdom: Jane's Information Group, 2000. ISBN 978-0710620118. S. 428-429. (anglicky)

Literatura
  • Encyklopedie letadel. Bratislava: Slovo, 1997. ISBN 80-85711-29-X. (česky)
  • ZDOBINSKÝ, Michal. Atlas vojenské techniky: Vrtulníky. Praha: Magnet-Press, 1994. ISBN 80-85847-13-2. (česky)
  • Opyжиe Pоссии 2006-2007 / Russia´s Arms 2006-2007. [s.l.]: OOO „Boeнный Пapaд“ / Military Parade Ltd., 2006. (rusky, anglicky)
  • ŠPAČEK, Jaroslav. Noční lovec Mil Mi-28N. Letectví a kosmonautika. Únor 2011, roč. 90., čís. 2, s. 74–79. ISSN 0024-1156.

Externí odkazy
This article is issued from Wikipedia. The text is licensed under Creative Commons - Attribution - Sharealike. Additional terms may apply for the media files.