Carevo

Nejstarší částí města je Vasiliko, o němž je první zmínka z 12. století. O původu tohoto názvu existují dvě verze. První tvrdí, že pochází ze jména bulharské vesnice Bosilikovo, která ležela ve východní části Staré planiny a která byla zničena Turky. Část obyvatel, která se zachránila, sem přesídlila a následně byla pod tlakem vládce Achtopolu pořečtěna. Druhá tvrdí, že pochází z řeckého slova „basilias“ (βασιλιάς - císař). Tento výklad se opírá o zápisky Evliji Čelebiho, který zaznamenal, že zdejší pevnost byla postavena knížetem Basilem, jedním z vnuků císaře Konstatina. Za osmanské nadvlády se městečko nazývalo Vasilikoz. Podle úředních dokumentů zde v roce 1831 žilo 1 831 obyvatel ve 434 domech.[1] V roce 1882 postihl město rozsáhlý požár, což mělo za následek, že na sever od něj byla v 90. letech postavena nová část. Město spadalo pod Osmanskou říši až do první balkánské války (1912), kdy se stalo součástí Bulharska.

Novodobé osídlení se váže k roku 1913, kdy se zde usadili uprchlíci z východní Thrákie. V roce 1926 zde žilo 1 348 obyvatel, z čehož bylo 778 uprchlíků.[1] Město se nazývalo Vasilko až do roku 1934, kdy bylo přejmenováno na Carevo. Komunistická vláda v Bulharsku ho přejmenovala v roce 1950 na Mičurin, ale po jejím pádu se město v roce 1991 navrátilo k předchozímu názvu.

Město se rozkládá na pobřeží Černého moře, 70 km jihovýchodně od města Burgas. Leží na dvou poloostrovech, přičemž starší část – čtvrť Vasiliko na jihu, leží na stejnojmenném poloostrově, na jehož konci vybíhá mys Kastro. Jižně od města se vypíná hora Papija (502 m n. m.) z pohoří Strandža.

Podnebí ve městě je mírné, přechodného typu, ovlivněné mořem. Průměrná roční teplota je 13,1 °C, úhrn ročních srážek je 655 mm.

Ve městě žije 6 236 obyvatel. Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]

•   Bulhaři: 4 045 (89.1 %)
•   Romové: 430 (9.5 %)
•   Turci: 27 (0.6 %)
•   ostatní: 40 (0.9 %)

Na rozvoj města má zásadní vliv moře spolu s blízkostí hor. Zpracování dřeva je nejstarším průmyslovým odvětvím ve městě. Byla zde postavena největší bulharská dřevěná loď. Později dřevozpracující průmysl poklesl a zdejší výroba vodních skútrů, člunů a rybářských lodí využívá nových materiálů.

Nejvýznamnější památkou je kostel Zesnutí přesvaté Bohorodice z roku 1831, který stojí na poloostrově Vasiliko. Stával zde kostel Nejsvětější trojice, což připomínají některé ikony Jana z Achtopole z konce 18. století umístěné na ikonostasu. Nad nimi jsou mezi jinými umístěny ikony sv. Mikuláše (1805) a Jana Křtitele od téhož autora. Kostel byl přestavěn roku 1895 a z této doby pochází i nový oltář.

V květnu se zde každoročně pořádají svátky umění. V létě probíhají Neptunovy dny, Festival medovicového medu (srpen), Rybí festival (o víkendu nejblíže Svátku sjednocení Bulharska -18. září).