Carevo
Carevo (bulharsky Ца̀рево) je město v jihovýchodním Bulharsku. Leží v Burgaské oblasti, v obštině Carevo, jejímž je sídlem. Je to známé letovisko na jižním bulharském pobřeží Černého moře. Žije zde přes 6 000 obyvatel. Z minulosti je známo pod jménem Mičurin.
Carevo Царево | |
---|---|
Poloha | |
Souřadnice | 42°10′ s. š., 27°51′ v. d. |
Nadmořská výška | 0 m n. m. |
Časové pásmo | východoevropský čas (UTC+2), východoevropský letní čas (UTC+3) |
Stát | Bulharsko |
Oblast | Burgaská |
Obština | Carevo |
Carevo | |
Rozloha a obyvatelstvo | |
Rozloha | 35,179 km² |
Počet obyvatel | 6 236 |
Hustota zalidnění | 177,3 obyv./km² |
Etnické složení | Bulhaři |
Náboženské složení | pravoslaví |
Správa | |
Status | město |
Starosta | Georgi Lapčev |
Telefonní předvolba | (+359) 0590 |
PSČ | 8260 |
multimediální obsah na Commons | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Historie
Nejstarší částí města je Vasiliko, o němž je první zmínka z 12. století. O původu tohoto názvu existují dvě verze. První tvrdí, že pochází ze jména bulharské vesnice Bosilikovo, která ležela ve východní části Staré planiny a která byla zničena Turky. Část obyvatel, která se zachránila, sem přesídlila a následně byla pod tlakem vládce Achtopolu pořečtěna. Druhá tvrdí, že pochází z řeckého slova „basilias“ (βασιλιάς - císař). Tento výklad se opírá o zápisky Evliji Čelebiho, který zaznamenal, že zdejší pevnost byla postavena knížetem Basilem, jedním z vnuků císaře Konstatina. Za osmanské nadvlády se městečko nazývalo Vasilikoz. Podle úředních dokumentů zde v roce 1831 žilo 1 831 obyvatel ve 434 domech.[1] V roce 1882 postihl město rozsáhlý požár, což mělo za následek, že na sever od něj byla v 90. letech postavena nová část. Město spadalo pod Osmanskou říši až do první balkánské války (1912), kdy se stalo součástí Bulharska.
Novodobé osídlení se váže k roku 1913, kdy se zde usadili uprchlíci z východní Thrákie. V roce 1926 zde žilo 1 348 obyvatel, z čehož bylo 778 uprchlíků.[1] Město se nazývalo Vasilko až do roku 1934, kdy bylo přejmenováno na Carevo. Komunistická vláda v Bulharsku ho přejmenovala v roce 1950 na Mičurin, ale po jejím pádu se město v roce 1991 navrátilo k předchozímu názvu.
Geografie
Město se rozkládá na pobřeží Černého moře, 70 km jihovýchodně od města Burgas. Leží na dvou poloostrovech, přičemž starší část – čtvrť Vasiliko na jihu, leží na stejnojmenném poloostrově, na jehož konci vybíhá mys Kastro. Jižně od města se vypíná hora Papija (502 m n. m.) z pohoří Strandža.
Podnebí ve městě je mírné, přechodného typu, ovlivněné mořem. Průměrná roční teplota je 13,1 °C, úhrn ročních srážek je 655 mm.
Obyvatelstvo
Ve městě žije 6 236 obyvatel. Podle sčítáni 1. února 2011 bylo národnostní složení následující:[3][p 1]
Hospodářství
Na rozvoj města má zásadní vliv moře spolu s blízkostí hor. Zpracování dřeva je nejstarším průmyslovým odvětvím ve městě. Byla zde postavena největší bulharská dřevěná loď. Později dřevozpracující průmysl poklesl a zdejší výroba vodních skútrů, člunů a rybářských lodí využívá nových materiálů.
Památky
Nejvýznamnější památkou je kostel Zesnutí přesvaté Bohorodice z roku 1831, který stojí na poloostrově Vasiliko. Stával zde kostel Nejsvětější trojice, což připomínají některé ikony Jana z Achtopole z konce 18. století umístěné na ikonostasu. Nad nimi jsou mezi jinými umístěny ikony sv. Mikuláše (1805) a Jana Křtitele od téhož autora. Kostel byl přestavěn roku 1895 a z této doby pochází i nový oltář.
Kultura
V květnu se zde každoročně pořádají svátky umění. V létě probíhají Neptunovy dny, Festival medovicového medu (srpen), Rybí festival (o víkendu nejblíže Svátku sjednocení Bulharska -18. září).
Odkazy
Poznámky
- Jsou uvedeni pouze ti, kdo národnost deklarovali.
Reference
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Царево na bulharské Wikipedii.
- Царево [online]. Carevo: Община Царево, rev. 2015-05-13 [cit. 2015-10-11]. Dostupné online. (bulharsky)
- PENIN, Rumen. Природна география на България. Sofia: Булвест 2000, 2007. 280 s. ISBN 978-954-18-0546-6. S. 227. (bulharsky)
- НАСЕЛЕНИЕ ПО ОБЛАСТИ, ОБЩИНИ, НАСЕЛЕНИ МЕСТА И САМООПРЕДЕЛЕНИЕ ПО ЕТНИЧЕСКА ПРИНАДЛЕЖНОСТ КЪМ 1.02.2011 ГОДИНА [online]. Sofie: Национален статистически институт, 2011 [cit. 2015-10-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-03. (bulharsky)