Meziboří

Město se původně jmenovalo Schönbach. Ve starších variantách se objevuje přípona -buch nebo -puch, která odkazuje na středněhornoněmeckou příponu -buoch, tj. bukový les nebo jen les. V historických pramenech se jméno objevuje ve tvarech: Schonenbuch (1402), Ssinpach (1505), s Ssenpachem (1572), Ssenpach (1617), Ssempach (1618) a Schönbach (1833).[3]

V roce 1956 získala obec současný název Meziboří. O počeštění jména se uvažovalo již od roku 1948. Objevovaly se mnohé kuriózní návrhy jako Kmochov, Přemyslov, Rozmach, Zápotocké, Hornické Mladé nebo Fučíkov. K těm uměřenějším patřily Lesov, Potok, Potočná či Mezihoří.[4]

První písemná zmínka o obci pochází z roku 1398, kdy Boreš z Rýzmburka prodal panství hradu Rýzmburk, ke kterému ves patřila, míšeňskému markraběti Vilémovi. Od 17. století patřila ves Valdštejnům, kteří ji připojili ke svému panství Horní Litvínov-Duchcov, kde zůstala až do roku 1848. Po roce 1850 se Schönbach stal osadou města Horní Litvínov a v roce 1913 se osamostatnil.

Obyvatelstvo bylo převážně německé národnosti, proto byla obec po druhé světové válce téměř kompletně vysídlena. V roce 1946 zde zůstalo jen osm rodin, jejichž členové byli dočasně z odsunu vyčleněni jako nepostradatelní specialisté v průmyslu a hornictví. Místo původních obyvatel přicházeli přistěhovalci z vnitrozemí a ze Slovenska, kteří nacházeli především práci v uhelném průmyslu.

V roce 1949 padlo rozhodnutí vybudovat v Schönbachu (počeštěle Šenbachu) městečko pro učně v těžkém průmyslu. Postupně byly otevřeny internát pro učně chemického učiliště a učiliště pro hornice. V roce 1950 se upustilo od původního záměru vybudovat sídliště jen pro učně, ale místo toho se začalo s výstavbou běžného sídliště, především pro zaměstnance Severočeských hnědouhelných dolů a Chemických závodů v Záluží. Většina původní zástavby podlehla demolicím a namísto ní se vystavěla sídliště z cihlových, později panelových bytových domů.

V roce 1954 vznikly nové bytové domy, škola, sportovní hala, dům kultury a sportu. Počet obyvatel narůstal zejména stěhováním obyvatel ze zrušených obcí v Mostecké pánvi, např. z Dolního Litvínova, Růžodolu, Kopist či Záluží.

V roce 1960 se Meziboří stalo městem. V 60. letech probíhal silný rozvoj města. Roku 1963 byla otevřena budova základní devítileté školy pro 1.–5. ročník, jejíž třídy se do té doby nacházely v budovách učilišť. Budova pro druhý stupeň byla předána do užívání v roce 1966 od 1. září, takže žáci už nemuseli dojíždět do Litvínova.

V sedmdesátých letech se také snížil počet učilišť. Z některých internátů se staly svobodárny pro zaměstnance Dolů Vítězného února Záluží a Krušnohorských strojíren, z jiného pak rehabilitační středisko. V roce 1971 zde působily čtyři učiliště: Severočeských hnědouhelných dolů, Krušnohorských strojíren Komořany, Chemických závodů Záluží a Pozemních staveb Ústí nad Labem.

Dřívější střední školy (učiliště) a internáty jsou využity k jiným účelům – obytný dům, domov důchodců, dům s pečovatelskou službou, ubytovna pro zaměstnance místních podniků a sociální ubytovna, nebo leží ladem (jsou prázdné, nevyužité). Poslední střední škola, zřizovaná státem – Střední odborná škola Meziboří – byla zrušena k 30. červnu 2011, od 1. července 2011 je sloučena se Střední školou technickou Most (známá spíše jako "střední odborné učiliště Most-Velebudice"). Její budova byla využita k vybudování bydlení pro seniory. V Meziboří tak funguje už jen soukromá Střední škola Educhem.

V roce 1996 byla dostavěna benzinová stanice. V roce 1997 byla modernizována úpravna pitné vody. Město uvažuje o postavení vodní přečerpávací elektrárny v Šumném dole.

• Chráněná lípa v Okružní ulici
• Chráněná lípa v Potoční ulici
• Barokní kaple svaté Anny z první poloviny 18. století, zbořená v 60. letech 20. století
• Naučná stezka Tesařova cesta – Šumný důl, začíná u letního stadionu
• Opuštěný kamenolom na levém břehu Divokého potoka, při východní straně silnice z Litvínova do Meziboří