Mezőkövesd
Mezőkövesd [mezékevešd] je město v severovýchodním Maďarsku v župě Borsod-Abaúj-Zemplén, těsně u hranic župy Szabolcs-Szatmár-Bereg. Nachází se asi 10 km jihovýchodně od Egeru a 50 km od Miskolce a je správním městem stejnojmenného okresu. Rozkládá se na jižním okraji regionu Bükk. Je považován za centrum regionu Matyóföld; místní lidové umění je od roku 2012 na seznamu kulturního dědictví UNESCO.
| Mezőkövésd | |
|---|---|
 Letecký pohled na Mezőkövesd | |
 znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 47°48′24″ s. š., 20°33′53″ v. d. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Maďarsko |
| Župa | Borsod-Abaúj-Zemplén |
| Okres | Mezőkövesd |
  Mezőkövésd | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 100,5 km² |
| Počet obyvatel | 16 098 (2021)[1] |
| Hustota zalidnění | 160,2 obyv./km² |
| Správa | |
| Status | Město |
| Starosta | Fekete Zoltán |
| Vznik | 1275 |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | 49 |
| PSČ | 3400 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Historie
V blízkosti dnešního města bylo odhaleno osídlení kultury s východní lineární keramikou.
Město existovalo již ve středověku. Souvislé osídlení tu vzniklo již po příchodu Maďarů do vlasti. Přesto zdroje z roku 1271 uvádí, že Mezőkövesd byl zcela opuštěn. Pravděpodobně slibně rozvíjející se středověkou osadu zničil tatarský vpád do Evropy o několik desetiletí dříve. Ve 13. století se jednalo o nejjižnější sídlo, které patřilo pod panství v Diósgyőru. Pravděpodobně již tehdy se jednalo o tzv. město s tržním právem (maďarsky mezőváros).
Biskup János Hunyadi a László Hédervári uzavřeli v Mezőkövesdu dne 28. března 1450 s husity mír, podle kterého si Jan Jiskra z Brandýsa mohl udržet hornická města v horních Uhrách (dnes na Slovensku).
V 16. století bylo pustošeno během tureckých nájezdů. Turci jej obsadili již roku 1544. Celkem dvakrát bylo zničeno; po roce 1552 a potom v roce 1596. Po bitvě u Mezőkeresztese bylo nějakou dobu opuštěné. Obnova se uskutečnila až ve století sedmnáctém. Roku 1748 se město a jeho obyvatelé zbavili feudálních povinností. V době zrušení poddanství se v okolí města nenacházely žádné velké statky.
V roce 1860 sem byla zavedena železnice. Díky ní získalo město napojení na Budapešť a Miskolc.
Roku 1939 byl nalezen termální pramen při průzkumném hledání ropy. Později zde vzniklo i termální koupaliště. Místní léčivá voda obsahuje také síru a tak zde vznikly sirné lázně. Na začátku druhé světové války zde žilo 21 000 lidí, což je rekordní počet v historii města.
Do druhé světové války žilo v Mezőkövesdu i několik set Židů.
Po skončení konfliktu došlo k panelové výstavbě především ve východní části města. Více než polovina ze sedmi tisíc bytů, která v Mezőkövesdu stojí, vznikla po válce.
V roce 2018 zde žilo 16 107 obyvatel.
Kultura
V Mezőkövesdu stojí zemědělské muzeum. Také se zde nachází muzeum regionu Matyóföld (Matyó Múzeum).
Místní kostel je zasvěcen sv. Ladislavovi (maďarsky Szent László-templom). Doplňuje jej i socha panovníka.
V historickém jádru města jsou dochovány domy z 19. století.
Sport
Místní fotbalový tým nese název Mezőkövesd-Zsóry.
Odkazy
Reference
- Magyarország közigazgatási helynévkönyve, 2021. január 1.. Dostupné online.
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Mezőkövesd na anglické Wikipedii.
Externí odkazy
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Mezőkövesd na Wikimedia Commons
