Mevaseret Cijon

Vodní věž v Mevaseret Cijon

Leží v nadmořské výšce 735 metrů na svazích Judských hor. Samotné město je rozloženo v členitém terénu na několika místních pahorcích Har Šlomcijon, Har Ma'oz a Har Achiram. Členitá je vodní síť. Východně od města protéká v hlubokém údolí potok Sorek, do kterého odtud směřují vádí Nachal Arza, Nachal Chalilim a Nachal Navar. Od severu pak ještě Nachal Luz. Na jejich soutoku vytváří Sorek údolí Emek ha-Arazim. Prudce se terén svažuje i západně od města, kde je údolí vádí Nachal Ksalon. Na jihu od města se rozkládá zalesněná horská krajina s vrchem Har Cheret. K jihozápadu zde směřuje vádí Nachal Cuba.

Obec se nachází 45 kilometrů od břehu Středozemního moře, cca 47 kilometrů jihovýchodně od centra Tel Avivu a cca 8 kilometrů severozápadně od historického jádra Jeruzalému, do jehož aglomerace město spadá. Mevaseret Cijon obývají Židé, přičemž osídlení v tomto regionu je etnicky převážně židovské. Pouze 4 kilometry na západě leží město Abu Goš, které obývají izraelští Arabové. Obec je situována na Zelené linii, která odděluje Izrael v jeho mezinárodně uznávaných hranicích od území Západního břehu Jordánu. Počátkem 21. století byly některé přilehlé arabské (palestinské) oblasti Západního břehu od Izraele odděleny pomocí bezpečnostní bariéry.[4]

Mevaseret Cijon je na dopravní síť napojen pomocí dálnice číslo 1 spojující Tel Aviv a Jeruzalém. V 2. dekádě 21. století byla pod obcí trasována nová vysokorychlostní železniční trať Tel Aviv – Jeruzalém, která tu ovšem probíhá v hlubokém a dlouhém tunelovém komplexu (tunel 3, s délkou 11,5 km nejdelší tunel v Izraeli) a na místní dopravní vztahy tak nemá vliv. Snahy vedení města Mevaseret Cijon a dalších obcí v Jeruzalémském koridoru o zřízení vlakové stanice nebyly vyslyšeny, protože trať zde prochází v mimořádně hlubokém tunelu a navíc v stálém stoupání.[5]

Mevaseret Cijon byl založen roku 1951.[3] Jménem odkazuje na citát z Bible, z Knihy Izajáš 40,9: „Vystup si na horu vysokou, Sijóne, který neseš radostnou zvěst, co nejvíc zesil svůj hlas, Jeruzaléme, který neseš radostnou zvěst, zesil jej, neboj se! Řekni judským městům: „Hle, váš Bůh!“[6][7]

Během války za nezávislost roku 1948 v této oblasti probíhaly těžké boje o strategickou výšinu Kastel se zříceninou křižácké pevnosti Kastel. Stávala tu do roku 1948 arabská vesnice al-Kastal, která pak, poté co Jeruzalémský koridor ovládla izraelská armáda, byla vysídlena.[7] Dnes se tu rozkládá Národní park ha-Kastel.

Na místě opuštěného arabského osídlení vznikl po válce provizorní přistěhovalecký tábor Ma'abarat ha-Kastel, který byl roku 1951 proměněn na dvě trvalé židovské vesnice Ma'oz Cijon Alef a Ma'oz Cijon Bet. Ty byly roku 1964 sloučeny do jedné obce, která zároveň získala status místní rady (menšího města). Byla do ní začleněna i další dříve samostatná židovská zemědělská vesnice Mevaseret Jerušalajim (též známá jako Kolonija).[7][8] Během 2. poloviny 20. století se město postupně stavebně propojilo s Jeruzalémem.

Podle údajů z roku 2005 tvořili naprostou většinu obyvatel v Mevaseret Cijon Židé - 89,2 % (včetně statistické kategorie „ostatní“, která zahrnuje nearabské obyvatele židovského původu ale bez formální příslušnosti k židovskému náboženství, 99,6 %).[1]

Jde o větší obec městského typu s dlouhodobě stagnující populací. K 31. prosinci 2017 zde žilo 24 400 lidí.[2]