Menstruační vložka

Dámská vložka v roce 1905

Různé formy vložek k absorpci menstruační krve se používaly již od pradávna. Jednalo se o nejrůznější savé materiály, včetně mechu, suché trávy, papyru či zvířecích kožešin. Nakonec se nejvíce osvědčily kusy látky, které se po použití praly. Vložky byly k tělu připevňovány různými způsoby: pásy či popruhy, spodní prádlo tak, jak je známe dnes, začaly ženy v Západním světě nosit až v 19. století. Ve středověku ženy z vyšších vrstev nosily kožené menstruační pásy, v Českých zemích ženy během menstruace používaly pro tento účel šité košile s rozparky na bocích, kdy žena protáhla spodní části látky mezi nohama a cípy svázala k sobě. Po vynálezu zavíracího špendlíku byla košile spínána jimi.

Vynálezcem menstruační vložky je německý porodník Franz Crede, stalo se tak v roce 1884.[1] Ještě na přelomu 19. a 20, století byly vložky luxusním zbožím, od 20. let se začaly již vyrábět průmyslově. Od roku 1930 byly k dispozici textilní vložky s páskem na knoflík. V roce 1950 již byly dámské vložky běžně k dispozici, ale jejich kvalita byla v porovnání se současností velmi nízká: snadno propouštěly krev a nosily se v kalhotkách vyplněných igelitem. V 60. letech 20. století se začaly na trhu objevovat vložky na jedno použití, které již byly vybaveny neklouzavým gumovým pásem k uchycení ke spodnímu prádlu.

Protože menstruační vložky na jedno použití vznikly ve Spojených státech, do Česka pronikal tento vynález poměrně pomalu. K dispozici byly vložky vatové, složené z vrstev tuhé vaty v síťce, bez jakéhokoliv lepivého uchycení ke kalhotkám, první vložky s lepicím proužkem se začaly vyrábět v 70. letech 20. století.

Na konci 80. let byly v tehdejší ČSSR menstruační vložky nedostatkovým zbožím.

Menstruační vložka na řezu

Od 90. let 20. století se jádro dámské vložky vyrábí z rozmělněného papíru, často běleného, někdy s přídavkem savé směsi gelů. Jádro je pokryté vatovanou bavlnou, spodní část vložky je tvořena nepropustnou fólií a opatřena lepicím proužkem či proužky. Pro větší pohodlí a bezpečnost bývají některé typy vložek opatřeny křidélky, které se přehnou přes okraj kalhotek a brání bočnímu posunu vložky.

Menstruační vložka se vkládá do kalhotek a je tedy nošena vně ženského těla, na rozdíl od tamponů nebo menstruačního kalíšku. Obecně je životnost jedné vložky průměrně 6 hodin, i když může vydržet 4 až 8 hodin v závislosti na absorpčních schopnostech vložky a síle menstruace nositelky. Po použití se vyhazují.

Jednorázových vložek existuje více typů:

• slipové vložky jsou nejmenší a nejtenčí a používají se při slabém krvavém výtoku nebo zároveň při použití tamponů.
• vložky normal jsou vložky se střední absorpční schopností a lze je použít po celou dobu menstruace
• vložky s označením Maxi, Super, Extra apod. jsou menstruační vložky, které jsou zvlášť savé a v porovnání s vložkami Normal bývají i delší. Používají se při silném krvácení. Někteří výrobci vyrábí savé vložky určené zvlášť při použití v noci, tzv. noční vložky.

Vložky normal i ty extra savé jsou dostupné ve variantách s křidélky nebo bez, standardní tloušťky nebo ultra tenké.

• 
  Zabalené jednorázové vložky
• 
  Jednorázová vložka v obalu
• 
  Slipová vložka
• 
  Menstruační vložka
• 
  Vložka s křidélky
• 
  Vložka z rubové strany
• 
  Detail savého povrchu vložky

Ženy mohou používat též pratelné – vícekrát použitelné menstruační vložky, které jsou obvykle vyrobeny z bavlny (flanelu, plyše, froté) nebo vlny). Jsou šetrnější k životnímu prostředí, ke zdraví žen, jelikož neobsahují chemické látky, které mohou způsobovat bolest či alergii, a příjemně se nosí. Pro některé ženy může být nevýhoda manipulace s použitými vložkami a jejich praní. Existují speciální nepropustné sáčky, které tuto manipulaci usnadňují.

Menstruační vložky jsou nejpoužívanější hygienickou pomůckou během menstruace. Nedají se ale použít při plavání a i při jiných sportech může být vhodnější ochrana v podobě tamponů.

.

• Menstruace
• Tampon
• Menstruační kalíšek
• Menstruační kalhotky

• Obrázky, zvuky či videa k tématu menstruační vložka na Wikimedia Commons