Meščerové

Meščerové (rusky Мещера́) byli příslušníci ugrofinského národa obývajícího ve středověku oblast v povodí řeky Oky, východně od Moskvy a západně od Mordvinců. Jejich hlavním městem byl Goroděc Meščerský ležící zhruba v místech současného Kasimova.

Meščerové
Etnická mapa východní Evropy na počátku druhého tisíciletí (Meščerové tmavě zeleně)
Populace
Rusko
Jazyk(y)
meščerština
Náboženství
animismus, pravoslaví, islám
Příbuzné národy
ugrofinské národy

Podle archeologických nálezů, učiněných v roce 1870 nedaleko Jegorjevska, žily ugrofinské kmeny na tomto území již na počátku našeho letopočtu. Poprvé se o Meščerech zmiňuje v 6. století Jordanes, většina informací o nich pochází ze starých ruských kronik. Byli označováni jako „lesní lidé“, živili se převážně lovem, rybolovem a včelařením, byli zručnými výrobci lodí, kovotepci a tkalci. Vhledem k neúrodné bažinaté půdě mělo zemědělství jen okrajový význam, hlavní plodinou bylo konopí. Vyznávali animismus, později pod ruskou nadvládou přešli na křesťanství, stejně jako jejich sousedé a příbuzní Muromové a Merjové.

Většina Meščerů postupně splynula s okolním ruským a částečně i mordvinským obyvatelstvem. K meščerskému dědictví řadí odborníci řadu místních názvů, charakteristické kroje, převahu černovlasých typů i tzv. cokání (výslovnost hlásky c tam, kde spisovná ruština používá č) v řadě vesnic Penzenské, Tambovské a Rjazaňské oblasti. Za potomky východních Meščerů, kteří byli pod nadvládou Kazaňského chanátu a přijali islám, se považuje smíšené ugrofinsko-tatarské etnikum Mišerové.

Oblast jihovýchodně od Moskvy se podle tohoto etnika nazývá Meščerská nížina.